Šilinky z hamburské mincovny
Šilinky z hamburské mincovny razil Hamburk od roku 1432 spolu s Lübeckem, Wismarem a Lüneburgem jako společnou měnu vendických měst. Patří k nim i dvojšilinky, od roku 1568 s říšskou orlicí a číslem 16 v říšském jablku pro šestnáctinu tolaru. Poslední hamburské dvojšilinky vznikly v letech 1762–1763.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrné 2 šilinky svobodného hanzovního města Hamburk z doby císaře Rudolfa II. spojují městský znak s říšskou orlicí. Historická ražba z počátku 17. století zaujme výraznou...
Ovládací prvky výpisu
Šilink, stříbrná mince v hodnotě dvanácti feniků, se v Hamburku razil trvale od roku 1432. Tehdy se čtyři takzvaná vendická města – Lübeck, Hamburk, Wismar a Lüneburg – dohodla na společné ražbě. Razidla pro všechna čtyři města se vyráběla v Lübecku; líc nesl znak města, které minci vydalo, rub ozdobný kříž. Šestnáct šilinků tvořilo lübeckou marku.
Roku 1461 se vendická města usnesla razit i dvojšilinky; jejich ražba začala zřejmě roku 1468. Z nejstarších se dochovaly jen hamburské a lübecké s Pannou Marií nebo Janem Křtitelem na jedné straně a městským znakem na druhé. Od roku 1492 nesl dvojšilink znak města, které ho razilo, a na rubu znaky ostatních tří měst, ve dvacátých letech 16. století pak znak města a jeho patrona.
Roku 1568 bylo podle mincovního řádu dolnosaského krajského svazu rozhodnuto dát na dvojšilink říšskou orlici s říšským jablkem a číslem 16. Dvojšilink totiž odpovídal šestnáctině tolaru. Takový je i hamburský dvojšilink z roku 1608 s městským hradem se třemi věžemi na jedné straně a orlicí s titulem císaře Rudolfa II. na druhé.
Na počátku 17. století a zejména v době kiprů dvojšilinky slábly a na tolar jich připadalo stále víc. Roku 1622 se Hamburk se sousedními zeměmi a městy dohodl na tolaru v hodnotě 48 šilinků; starý dvojšilink tak začal platit tři šilinky. Od roku 1623 razil Hamburk nové dvojšilinky, které na rozdíl od jinde ražených nesly číslo 2, a poslední z nich vznikly v letech 1762 a 1763.
