Siliquy z Mediolana
Siliquy z Mediolana jsou pozdně římské stříbrné mince z mincovny v dnešním Miláně, kde v letech 286–402 sídlil císařský dvůr. Nejčastějším typem je siliqua Honoria z let 395–402 s Romou a opisem VIRTVS ROMANORVM, kterou mincovna značila zkratkou MDPS. Na líci nese poprsí císaře s perlovým diadémem.
Řazení produktů
Výpis produktů
Antoninián císaře Galliena z roku 259, ražený v Mediolaně. Radiátní portrét na líci a stojící postava na rubu představují charakteristickou obraznost římského císařství v...
Antoninián císaře Galliena z mincovny Mediolanum zachycuje na rubu Apollóna s lyrou. Mince připomíná období zásadních proměn římské říše ve 3. století a zaujme výrazným...
Antoninián císaře Valeriána zachycuje neklidné období římské říše ve 3. století. Reverz s personifikací vojenské zdatnosti Virtus připomíná význam armády pro panovnickou...
Stříbrný antoninián císaře Galliena připomíná neklidnou polovinu 3. století. Reverz s personifikací míru Pax, olivovou ratolestí a žezlem vytváří působivý protipól k vojenským...
Ovládací prvky výpisu
Siliqua je moderní název pozdně římské stříbrné mince 4. století; jak jí říkali sami Římané, nevíme. Odpovídala jedné čtyřiadvacetině zlatého solidu. Po reformě roku 355 vážila asi 2,2 g a koncem 4. a začátkem 5. století ji západní mincovny, mezi nimi Mediolanum, razily podle ještě lehčí váhy.
Mediolanum mělo mincovnu už ve 3. století; souvislá řada jeho ražeb začíná kolem roku 258 za Galliena a Aurelián mincovnu přenesl do Ticina. Roku 286 se Milán stal sídlem západního císaře Maximiána a zůstal jím až do roku 402, kdy se dvůr po gótském obléhání přestěhoval do Ravenny. V polovině 4. století zde mincovna znovu pracovala, solidy Konstantia II. odtud pocházejí z let 354–357.
Do posledních let císařského dvora v Miláně spadá nejpočetnější siliqua vůbec: Honoriova ražba z let 395–402, vedená v katalogu jako RIC X 1228. Na rubu nese Romu s Viktorií na glóbu a opisem VIRTVS ROMANORVM, v exergu značku MDPS. Katalog CANOA eviduje 4 796 exemplářů; kvůli lehčí váze a pozdějšímu ostříhávání okrajů váží v průměru jen asi 1 g.
