Siliquy
Siliquy jsou malé tenké stříbrné mince pozdní římské říše, ražené od 4. století, zprvu o hmotnosti přes 3 gramy. Jméno jim dala novověká numismatika podle římské váhové jednotky rovné 1/24 zlatého solidu; jak je nazývali Římané, nevíme. Většina dochovaných kusů má trhliny z rychlé ražby nebo ořezané okraje.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1639 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1632 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1635 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Tříkrejcar Jindřicha Šlika byl vyražen roku 1631 v Plané a náleží k šlikovskému mincovnictví první poloviny 17. století. Jeho obraz spojuje složený šlikovský erb s korunovaným...
Stříbrný 24 krejcar z roku 1620 ražený v Kutné Hoře představuje dramatické období stavovského povstání. Výrazná koruna a český lev symbolizují královskou moc a odhodlání země ve...
Patnáctikrejcar Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z roku 1694 spojuje olomoucké biskupství s mincovní tradicí Kroměříže. Atraktivní stříbrná ražba připomíná barokní Moravu a...
Stříbrný tříkrejcar Františka Serafína z Ditrichštejna připomíná mincovní právo olomouckých biskupů v období raného baroka. Spojuje výrazný portrét významného moravského...
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Latinské siliqua označovalo semeno rohovníku a v římské soustavě vah nejmenší jednotku, šestinu scripula neboli 1/1728 libry, asi 0,19 gramu. Protože se z římské libry razilo 72 zlatých solidů, odpovídala siliqua zlata 1/24 solidu.
Tenkým stříbrným mincím 4. století začali numismatici říkat siliquy v 19. století v domnění, že měly hodnotu právě 1/24 solidu. Ztotožnění navrhl roku 1860 Theodor Mommsen, dnes ho však badatelé odmítají a dobové jméno mincí zůstává neznámé. Při poměru zlata ke stříbru asi 12 : 1, doloženém Diokleciánovým ediktem o maximálních cenách z roku 301, by taková mince měla vážit zhruba 2,2 gramu.
Skutečné hmotnosti se měnily. Stříbrné mince Konstantina I. Velikého vážily zprvu 3,4 gramu, takzvaná těžká siliqua Konstancia II. asi 3 gramy a po reformě roku 355 klesla na zhruba 2,2 gramu. Západní mincovny, mezi nimi Mediolanum, razily na přelomu 4. a 5. století podle ještě lehčí normy: přes 1 600 zvážených siliqu Honoria z Mediolana z let 395–402 váží v průměru jen asi gram, také kvůli ořezávání. Tenké stříbrné mince o hmotnosti 2–3 gramy se podle numismatické zvyklosti nazývají siliquy až do 7. století.
Velkou část pokladů z konce římské Británie tvoří siliquy Honoria; poklad z Hoxne ze začátku 5. století jich obsahoval 14 212. Většina kusů nese trhliny z rychlé ražby nebo má ořezané okraje, z nichž se ubíralo stříbro, a nepoškozené exempláře jsou proto neobvyklé.





