Béla III.

Béla III. byl uherský a chorvatský král z rodu Arpádovců (1172–1196), jehož vláda posílila královskou správu a prestiž státu. V numismatice je znám zavedením byzantsky inspirovaných ražeb, zejména měděných miskovitých mincí pro vnitřní oběh.

Historie

Béla III. patří k nejvýraznějším panovníkům vrcholného středověkého Uherska. Vládl v době, kdy střední Evropa procházela proměnou správy, obchodu i symboliky moci, a Uhry se snažily udržet rovnováhu mezi západními a východními vlivy. Béla je často spojován s byzantským prostředím, které mu poskytlo zkušenost s jiným typem dvorské reprezentace i administrativy. Právě tato zkušenost je důležitá i pro mincovnictví: Byzanc pracovala s velmi výraznou ikonografií a s ustálenými typy, které byly v širokém prostoru srozumitelné.

Za Bélovy vlády se v uherském prostředí objevují prvky, které se později staly trvalými symboly státu. Tradice uvádí, že za jeho časů se začal používat dvojitý kříž, jenž dodnes zůstává v maďarském státním znaku. Pro peněžní dějiny to není detail: státní symbolika často vstupuje právě na mince, protože mince je nejrozšířenější „oficiální obraz“ v každodenním styku. Pokud se určitý znak prosadí na mincích, bývá to známkou, že jej panovnické centrum považuje za reprezentativní a obecně srozumitelný.

Zároveň je Bélova éra spojována s posílením královského dvora a s lepší organizací správy. Ve středověku šly tyto věci ruku v ruce s penězi: stabilnější správa znamená přesnější výběr příjmů, vyšší schopnost financovat vojsko a také potřebu oběživa pro trhy a pro platby ve státním aparátu. Uherské mince 12. století se proto nedají chápat jen jako „kovové disky“, ale jako součást širšího rámce, v němž panovník buduje autoritu a hospodářskou funkčnost země.

Numismaticky je Béla III. výjimečný zejména tím, že se v Uhrách prosadily ražby výrazně inspirované byzantskou tradicí. Místo typicky západoevropského drobného stříbrného denáru se objevují měděné, často miskovité mince s ikonografií, která připomíná východní vzory. Na některých typech se vyskytují zřetelné náboženské motivy (například Panna Maria) a královská titulatura, někdy i kompozice se dvěma postavami a křížem. Tím se uherská měna vizuálně odlišila od okolí a zároveň nabízela domácímu trhu velké množství drobného oběživa vhodného pro vnitřní směnu.

Byzantský typ ražeb a jejich parametry

Pro Bélovu dobu jsou typické měděné mince byzantského vzhledu, často popisované jako miskovité (scyphate). Základními parametry pro popis jsou průměr, hmotnost, tvar střížku (miskovitost) a čitelnost legend. U těchto ražeb je běžné, že nápisy jsou částečně nečitelné nebo zkratkové; důležitou roli proto hraje ikonografie – například trůnící postava, kříž a náboženské motivy, které se na jednotlivých typech opakují.

V opisech se mohou objevovat latinské či latinizované formulace a zkratky královského titulu, zatímco obrazová stránka se blíží byzantskému stylu. Z technického hlediska jde o úderovou ražbu: reliéf může být nerovnoměrný, centrace posunutá a okraj nepravidelný, zvlášť u miskovitých střížků. Pokud se na rubu objevuje dvojitý kříž nebo jiný výrazný znak, je vhodné jej uvést jako hlavní rozlišovací prvek typu. Pro katalogizaci je důležité doplnit také kovové složení (měď), protože právě to odlišuje tyto mince od tradičních stříbrných denárů v okolních zemích a vysvětluje jejich funkci jako drobného oběživa pro domácí trh.