Bitva na Moravském poli

Bitva na Moravském poli byla rozhodující vojenské střetnutí, které se odehrálo 26. srpna 1278 mezi vojsky českého krále Přemysla Otakara II. a římského krále Rudolfa I. Habsburského u Dürnkrutu a Jedenspeigenu v dnešním Rakousku. Tato bitva ukončila Přemyslovu snahu o vytvoření středoevropské velmoci a znamenala počátek vzestupu Habsburků, kteří následně ovládli rakouské země na více než šest století. Porážka a smrt českého krále v bitvě zásadně změnila mocenské poměry ve střední Evropě.

Historie

Kořeny konfliktu sahají do šedesátých let 13. století, kdy Přemysl Otakar II. systematicky budoval svou říši. Po vymření babenberské dynastie roku 1246 získal postupně Rakouské vévodství, Štýrské vévodství, Korutany, Kraňsko a část Furlánska. Jeho držby sahaly od Krkonoš až k Jaderskému moři, což z něj činilo nejmocnějšího panovníka střední Evropy. Tato moc však vzbuzovala obavy říšských knížat i papežské kurie.

Zlom nastal roku 1273, kdy byl po dlouhém bezlvádí zvolen římským králem hrabě Rudolf Habsburský. Volitelé záměrně zvolili méně významného šlechtice, od něhož očekávali slabou vládu. Přemysl volbu neuznal, protože se jí jako český král nemohl zúčastnit kvůli sporu s pasovským biskupem. Rudolf však překvapil energickým postupem a požadoval navrácení všech říšských lén, která Přemysl držel bez řádné investitury.

První válka vypukla roku 1276, kdy Rudolf s podporou uherského krále Ladislava IV. Kumána vytáhl proti Přemyslovi. Český král byl zaskočen zradou části rakouské šlechty a rychlým postupem nepřátel. Po obležení ve Vídni byl nucen v listopadu 1276 uzavřít mír, kterým se vzdal všech alpských zemí kromě Čech a Moravy. Musel také vydat svého syna Václava jako rukojmího a souhlasit se sňatkem Václava s Rudolfovou dcerou Gutou.

Přemysl však porážku nepřijal a připravoval odvetu. Získal spojenectví s dolnobavorským vévodou Jindřichem XIII., slezskými knížaty a braniborským markrabětem. Shromáždil značné finanční prostředky najmutím kumánských a uherských žoldnéřů. Na jaře 1278 vypověděl Rudolfovi poslušnost a vytáhl s armádou čítající podle kronikářů 30 až 40 tisíc mužů do Rakouska.

Obě vojska se setkala na planině u Dürnkrutu severně od Dunaje. Přemyslova armáda sestávala z těžké jízdy české a moravské šlechty, lehké jízdy z Kumánů a pěchoty z královských měst. Rudolf disponoval menší armádou asi 25 tisíc mužů, ale měl podporu uherského krále Ladislava s lehkou jízdou Kumánů a rakouských šlechticů znalých terénu.

Bitva začala ráno 26. srpna 1278 Přemyslovým útokem. České rytířstvo v čele s moravským maršálkem Milotou z Dědic prorazilo první Rudolfovy linie. Těžká jízda vedená železnými pány z Čech a Moravy tlačila habsburské vojsko k ústupu. V kritickém momentu Přemysl osobně vedl útok své elitní gardy, aby definitivně rozhodl bitvu. Zdálo se, že vítězství je blízko.

Rozhodující moment nastal, když Rudolf nasadil záložní oddíl těžké jízdy ukrytý za kopcem pod velením Ulricha von Kapellen. Tento nečekaný úder do boku českého vojska způsobil paniku. Současně kumánští lučištníci decimovali české rytíře, jejichž těžká zbroj je činila pomalými terči. Moravský maršálek Milota z Dědic padl mezi prvními, což demoralizovalo moravské oddíly.

Přemysl Otakar II. odmítl opustit bojiště, ačkoli mu jeho věrní radili k ústupu. Podle kronik bojoval statečně až do konce, kdy byl obklíčen a zabit. Legendy hovoří o zradě českých pánů, kteří krále úmyslně opustili, ale historici tuto verzi zpochybňují. Královo tělo bylo oloupeno a zohaveno, teprve později je Rudolf nechal důstojně pohřbít.

Důsledky bitvy byly katastrofální pro české království. Země ztratila všechny zisky předchozích desetiletí a na pět let upadla do anarchie. Vdova po Přemyslovi Kunhuta Uherská musela s malým Václavem II. čelit odboji šlechty. Braniborský markrabě Ota V. Dlouhý obsadil značnou část Čech jako poručník mladého krále. Teprve roku 1283 se Václav II. ujal vlády a postupně obnovil královskou moc.

Vojenský a ekonomický význam bitvy

Bitva na Moravském poli představovala střet dvou koncepcí středověkého válečnictví. Přemyslovo vojsko reprezentovalo tradiční model těžké jízdy – obrněných rytířů na koních, kteří rozhodovali bitvy čelním útokem. Proti tomu Rudolf využil kombinovanou taktiku s důrazem na manévr, zálohy a lehkou jízdu. Vítězství flexibility nad silou předznamenalo změny ve vojenství 14. století.

Ekonomické důsledky bitvy byly enormní. Přemysl do války investoval obrovské prostředky – podle odhadů přes 100 tisíc hřiven stříbra na žold a výzbroj. Tato suma odpovídala několikaletým příjmům českého království. Po porážce byly české země vydrancovány jak vítězi, tak žoldnéřskými bandami. Obchod upadl, města byla vypleněna, těžba stříbra v Kutné Hoře přerušena.

Pro mincovnictví měla bitva zásadní dopad. Přemysl Otakar II. razil kvalitní pražské groše a zlaté mince, které konkurovaly benátským a florentským ražbám. Po jeho smrti nastala měnová krize – různé strany razily své mince, kvalita klesala, důvěra v měnu se hroutila. Obnovu českého mincovnictví přinesla až měnová reforma Václava II. na přelomu 13. a 14. století.

Bitva změnila obchodní trasy střední Evropy. Přemyslova říše kontrolovala cestu z Benátek přes Alpy do Čech a dále na sever. Po rozpadu této říše se obchod přesunul na trasy kontrolované Habsburky přes Vídeň. Praha ztratila postavení hlavního obchodního uzlu mezi jihem a severem Evropy, což mělo dlouhodobé ekonomické důsledky.

Zajímavosti

• Zrada nebo náhoda – Dodnes se historici přou, zda čeští páni úmyslně opustili krále v bitvě, nebo šlo o vojenský chaos a nedorozumění
• Královská zbroj – Přemyslova pozlacená zbroj vážila přes 30 kilogramů a byla mistrovským dílem zbrojířů, části se dochovaly ve vídeňských sbírkách
• Věštba před bitvou – Kronikář Ottokar Štýrský píše, že Přemyslovi věštci varovali před bitvou 26. srpna, ale král varování ignoroval
• Největší rytířská bitva – S více než 60 tisíci bojovníky to byla jedna z největších rytířských bitev 13. století v Evropě
• Mrtvý král na koni – Legenda praví, že Přemyslovo mrtvé tělo bylo posazeno na koně a vedeno zpět do Čech jako memento královské cti
• Pole smrti – Na bojišti údajně padlo přes 14 tisíc bojovníků, pole prý byla bílá od kostí ještě desetiletí po bitvě