Císařství

Císařství představuje nejvyšší formu monarchické státní organizace, kde suverénní moc náleží císaři jako hlavě státu s rozsáhlými teritoriálními državami a nadnárodním charakterem. Tato forma vlády se vyznačuje univerzalistickými ambicemi, složitou hierarchií moci a často multietickým složením obyvatelstva pod jednotnou císařskou korunou.

Historie

Koncept císařské moci se zrodil v antickém Římě transformací republiky v principát za Augusta (27 př. Kr.). Římané vytvořili model impéria jako nadnárodního útvaru spojujícího různorodé provincie pod centrální správou. Pax Romana zajistila prosperitu rozsáhlého území od Británie po Mezopotámii. Západní část impéria se rozpadla roku 476, východní pokračovala jako Byzantská říše s centrem v Konstantinopoli až do osmanského dobytí 1453.

Idea univerzálního křesťanského císařství byla vzkříšena na Štědrý den roku 800, kdy papež Lev III. v bazilice svatého Petra korunoval franského krále Karla titulem "Imperator Romanorum". Vznikla tak koncepce renovatio imperii - obnovení západního císařství. Po rozpadu karolinské monarchie se těžiště přesunulo do německých zemí, kde Ota I. Veliký roku 962 položil základy tisícileté kontinuity.

Středověké císařství představovalo komplexní politický organismus zahrnující německá knížectví, italská městská komuna, burgundské vévodství a české království. Teoreticky mělo univerzální nároky na celé křesťanstvo, prakticky však císařská moc narážela na partikularismus místních vládců. Zlatá bula Karla IV. (1356) kodifikovala volební mechanismus a posílila decentralizaci.

Habsburská dynastie dominovala císařskému trůnu od 15. století. Karel V. (1519-1556) vládl říši, "nad níž slunce nezapadalo" - kromě německých zemí ovládal Španělsko, Nizozemí a americké kolonie. Jeho nástupci se soustředili na středoevropský prostor. Vestfálský mír (1648) formálně potvrdil rozpad na přes 300 suverénních jednotek spojených pouze osobou císaře.

Napoleonské války přinesly zánik tisícileté instituce. Předtucha konce vedla Františka II. k vytvoření rakouského císařského titulu (1804) jako náhrady. Pod tlakem Napoleona, který sám přijal císařskou korunu a vytvořil Rýnský spolek, František 6. srpna 1806 abdikoval jako poslední dědicové Karla Velikého. Svatá říše římská tak zanikla po 1006 letech existence.

Moderní doba přinesla nové císařské projekty. Pruský král Vilém I. byl roku 1871 ve Versailles proklamován německým císařem sjednoceného Německa. Britská koruna přijala roku 1876 titul císaře Indie. Vznikla císařství v Brazílii, Mexiku či Středoafrické republice. Většina zanikla během 20. století - první světová válka ukončila německé, rakousko-uherské, ruské a osmanské císařství.

Charakteristika a typologie císařství

Císařství se vyznačuje teritoriální rozlehlostí a etnickou diverzitou. Na rozdíl od národních království integruje různé kultury, jazyky a náboženství pod společnou správu. Legitimita císařské moci vychází z božského mandátu, vojenské síly nebo civilizační mise. Správní aparát musí balancovat mezi centralizací a respektem k lokálním tradicím.

Rozlišujeme několik typů: koloniální impéria (britské, francouzské) založená na zámořské expanzi, kontinentální císařství (ruské, čínské) expandující po souši, náboženská císařství (byzantské, osmanské) legitimizovaná sakrální autoritou, a modernizační císařství (japonské období Meidži) kombinující tradiční formy s industrializací.

Císařská symbolika zahrnuje specifické regálie a rituály. Koruna symbolizuje universalitu moci, jablko představuje vládu nad světem, žezlo ztělesňuje spravedlnost. Císařské mince nesou charakteristickou ikonografii - dvojhlavého orla, globus s křížem, latinské zkratky IMP (imperator) či CAES (caesar). Purpur jako císařská barva pochází z byzantské tradice.

Zajímavosti

• Čínské císařství trvalo nepřetržitě 2132 let (221 př. Kr. - 1912) pod vládou 557 císařů z různých dynastií
• Habsburkové poskytli celkem 21 císařů Svaté říše římské během 368 let téměř nepřerušené vlády
• Etiopské císařství odvozovalo legitimitu od krále Šalamouna a královny ze Sáby, což z něj činilo nejstarší dynastickou linii (až do roku 1974)
• Japonské císařství je jediné přežívající, císař Naruhito je 126. panovníkem stejné dynastie od roku 660 př. Kr.
• Vatikán jako poslední absolutistická monarchie v Evropě formálně navazuje na papežský stát, který existoval jako součást Svaté říše římské