Depot

Depot označuje kolekci cenných předmětů uschovaných na jednom místě, ať už v zabezpečených institucích jako banky a muzea, nebo ukrytých v přírodním prostředí pod zemským povrchem. V numismatické terminologii se specificky hovoří o mincovním depotu, který představuje nález či poklad historických mincí.

Historie

Fenomén ukládání cenností do depotů provází lidstvo od doby bronzové, kdy první metalurgové začali shromažďovat kovové předměty pro pozdější zpracování nebo výměnu. Archeologické výzkumy dokládají tisíce depotů z tohoto období obsahující sekery, srpy, šperky a ingoty. Tyto nálezy naznačují, že již před 4000 lety existoval organizovaný systém uchovávání hodnot.

Ve starověkém Řecku a Římě se depoty staly běžnou praxí během období válek a nejistoty. Bohatí občané ukrývali své mince a cennosti do země před blížícími se armádami. Mnoho těchto depotů nebylo nikdy vyzvednuto, protože majitelé zahynuli nebo museli uprchnout. Slavný Hoxne poklad z římské Británie, objevený roku 1992, obsahoval přes 15 000 zlatých a stříbrných mincí ukrytých kolem roku 450 n.l.

Středověké depoty často souvisely s židovskými pogromy a vypovídáním. Před útěkem ukrývaly židovské komunity své bohatství v naději na pozdější návrat. Depot z Erfurtu objevený 1998 obsahoval 3141 mincí, 14 stříbrných ingotů a šperkařské výrobky z období kolem roku 1349, kdy město zasáhl mor a protižidovské nepokoje.

V českých zemích patří mezi nejvýznamnější nálezy depot z Čelákovic objevený 1894, obsahující přes 1200 pražských grošů z doby Jana Lucemburského. Během husitských válek vznikly stovky depotů, kdy obyvatelé ukrývali majetek před průchody vojsk. Mnohé z těchto pokladů jsou nacházeny dodnes při stavebních pracích.

Období třicetileté války (1618-1648) vytvořilo nejvíce depotů v evropských dějinách. Neustálé průchody armád nutily obyvatele opakovaně ukrývat cennosti. Depot z Boskovicka objevený 2020 obsahoval 744 stříbrných mincí ukrytých kolem roku 1625, kdy oblastí procházela Valdštejnova armáda.

Moderní doba přinesla nový typ depotů - bankovní a muzejní. Centrální banky vytvářejí strategické depoty zlatých rezerv, Česká národní banka uchovává přes 30 tun zlata. Muzejní depoty představují systematicky organizované sbírky pro studijní a výstavní účely. Národní muzeum v Praze spravuje depot obsahující přes 500 000 numismatických předmětů.

Typologie a způsoby uložení

Numismatika rozlišuje několik typů depotů podle účelu uložení. Poklady představují úmyslně ukryté cennosti s úmyslem pozdějšího vyzvednutí. Obětní depoty byly rituálně uloženy jako dar bohům, často do vody nebo močálů. Obchodní depoty obsahují mince jednoho typu nebo období, pravděpodobně majetek směnárníka či obchodníka.

Způsob uložení depotu poskytuje cenné informace o dobových okolnostech. Pečlivě uložené mince v nádobě naznačují plánované dlouhodobé uschování. Narychlo zahrabané poklady svědčí o akutním nebezpečí. Některé depoty byly ukryty ve zdech domů, pod podlahami, v blízkosti výrazných orientačních bodů jako skály nebo staré stromy.

Právní status nálezů depotů se liší podle jurisdikce. V České republice patří archeologické nálezy státu, nálezce má nárok na nálezné do výše 10% hodnoty. Neohlášení nálezu je trestným činem. Detektoráři musí mít povolení a spolupracovat s archeology.

Zajímavosti

• Největší mincovní depot světa - Frome Hoard z Anglie - obsahoval 52 503 římských mincí vážících 160 kg
• Depot ze Srěmu objevený 1981 obsahoval 100 000 stříbrných antoninianů, ale byl rozkraden dříve než archeologové stihli provést dokumentaci
• Švédská centrální banka Riksbank ukrývá zlaté rezervy v depotu 20 metrů pod skalním masivem v centru Stockholmu
• Během 2. světové války nacisté vytvořili depot ukradených uměleckých děl v solném dole Altaussee - obsahoval přes 6500 obrazů
• Moderní kryptodepoty - fyzické uložení přístupových klíčů k bitcoinům v bankách představuje paradox digitální měny vyžadující analogové zabezpečení