Fleur de coin

Fleur de coin je numismatický termín francouzského původu označující minci v absolutně špičkovém stavu, jako by právě vyšla z razidel. Taková mince si uchovává původní ražební lesk, ostrý detail a nemá stopy oběhu; v ideálním případě je i bez viditelných stop nešetrné manipulace.

Historie

Označení fleur de coin doslova znamená „květ razidla“ a vyjadřuje představu mince, která představuje to nejlepší, co může konkrétní razidlo a mincovní výroba nabídnout. Termín se zformoval ve francouzském sběratelském prostředí, kde se už od 18. a 19. století kladl důraz na systematický popis zachovalosti. Jak se numismatika profesionalizovala a rozvíjely se aukce a katalogy, bylo stále důležitější rozlišovat mezi mincí, která je jen „málo oběhová“, a mincí, která se do oběhu prakticky nedostala a zůstala ve stavu blízkém okamžiku ražby.

V evropské praxi se postupně ustálilo několik paralelních stupnic zachovalosti. Francouzské fleur de coin se používá jako vrcholové označení, podobně jako anglosaské UNC (uncirculated) nebo německé Stempelglanz a jeho vyšší nuance. Vždy však platí, že „absolutní“ dokonalost je u starších mincí vzácná: i mince, která nikdy neobíhala, mohla utrpět drobné kontaktní stopy při přepravě v pytlích, při skladování v mincovně nebo pozdější manipulaci. Proto se v odborné praxi fleur de coin chápe jako ideál, ke kterému se přibližují nejlepší zachované kusy, a jeho použití by mělo být opatrné a podložené skutečným stavem mince.

Význam pojmu se posílil zejména ve 20. století, kdy se sběratelský trh více internacionalizoval. Přeshraniční obchod vyžadoval srozumitelná hodnocení a u špičkových kusů se začala výrazně uplatňovat „prémie za zachovalost“. Fleur de coin se tak stal výrazem, který nejen popisuje stav, ale zároveň naznačuje mimořádnou atraktivitu mince a její výjimečné zachování v rámci daného typu.

Jak fleur de coin poznat a čím se liší od běžné neoběhové mince

Mince ve stavu fleur de coin má plný, souvislý ražební lesk a ostrý reliéf bez ohlazení nejvyšších míst. Opisy a drobné detaily jsou výrazné a „čerstvé“, protože nedošlo k oběhovému tření. Důležité je také posouzení povrchu: ideální fleur de coin nemá škrábance, otlaky ani stopy čištění. V praxi se ale hodnotí i to, zda nejsou na ploše drobné kontaktní značky z výrobního a skladovacího procesu – u některých emisí mohou být běžné i u neoběhových kusů, ale u přísného pojetí fleur de coin by měly být minimální.

Od „běžné“ neoběhové mince se fleur de coin liší především tím, že jde o skutečně špičkový exemplář, často z raného stavu razidla, s mimořádnou kvalitou povrchu a estetickým dojmem. U starších ražeb je navíc třeba rozlišit, co je opotřebení a co je slabá ražba: některé části mohou být méně výrazné už z výroby, což fleur de coin nevylučuje, pokud je zřejmé, že nejde o oběhové ohlazení. V katalogové a aukční praxi se proto fleur de coin používá pro mince, které jsou nejen neoběhové, ale i výjimečně „čisté“ a vizuálně perfektní v rámci dané emise.