Gaius Marius

Gaius Marius (157-86 před naším letopočtem) byl římský vojevůdce a sedminásobný konzul, který provedl zásadní vojenskou reformu přeměňující římskou armádu v profesionální sílu. Pocházel z neznámé plebejské rodiny, ale díky vojenským schopnostem se stal nejmocnějším mužem Říma. Jeho reforma armády a konflikt se Sullou zahájily éru občanských válek, které ukončily římskou republiku.

Historie

Marius se narodil v Arpinu v rodině bez politické tradice jako homo novus - nový muž. Začínal jako voják v Hispánii pod Scipiem Aemilianem při obléhání Numancie, kde se vyznamenal odvahou. Díky podpoře Caecilia Metella zahájil politickou kariéru, stal se tribunem lidu a praetorem. Oženil se s Julií, tetou budoucího diktátora Caesara, čímž se spojil s patricijskou rodinou. Jeho velká příležitost přišla během jugurthské války v severní Africe, kde sloužil jako legát konzula Metella.

V roce 107 byl Marius zvolen konzulem s podporou populárů proti vůli senátu a převzal velení v Africe. Provedl radikální vojenskou reformu - nahradil občanskou milici profesionální armádou rekrutovanou z bezzemků. Vojáci dostávali žold, výzbroj a po dvaceti letech služby pozemky. Tato reforma vytvořila armádu loajální velitelům, ne státu. Marius porazil numidského krále Jugurthu, kterého zajal jeho pozdější rival Sulla. Následně čelil invazi germánských kmenů Kimbrů a Teutonů, které zničil v bitvách u Aquae Sextiae (102) a Vercellae (101), za což byl oslavován jako třetí zakladatel Říma.

Marius byl šestkrát za sebou zvolen konzulem (104-100), což bylo bezprecedentní porušení ústavy. Jeho spojenectví s radikálními tribuny Saturninem a Glauciou skončilo katastrofou, když musel jako konzul potlačit jejich povstání. Jeho hvězda pohasla a na deset let se stáhl. Vrátil se během Spojenecké války (91-88) a ucházel se o velení proti Mithridatovi, které však získal Sulla. Když Sulla vytáhl do Řecka, Marius se s pomocí tribuna Sulpicia zmocnil Říma. Po Sullově návratu musel uprchnout do Afriky. V roce 87 se vrátil s vojskem, dobyl Řím a rozpoutal krvavé čistky. Zemřel v roce 86 během svého sedmého konzulátu, podle některých zpráv šílený a opilý.

Mariova reforma a mincovnictví

Mariova vojenská reforma zásadně ovlivnila římskou ekonomiku a mincovnictví. Profesionální armáda vyžadovala pravidelnou ražbu mincí pro výplatu žoldu. Každý legionář dostával 225 denárů ročně, centurion dvojnásobek až pětinásobek. S desítkami tisíc vojáků to znamenalo obrovskou poptávku po stříbrných denárech. Marius zavedl systém vojenské kořisti, kde část připadla státu na ražbu mincí, část veliteli a část vojákům. Z germánské kořisti nechal razit masivní emise denárů s vojenskými motivy.

Za Mariových konzulátů monetární triumvirové razili propagandistické denáry oslavující jeho vítězství. Objevují se motivy trofejí, zajatých Germánů, bohyně Victory. Nejslavnější je denár L. Valeria Flacca zobrazující Victorii vedoucí bigu s nápisem připomínajícím Mariova vítězství. Mariovi veteráni, usazení v koloniích, vytvořili poptávku po drobnějších mincích pro lokální obchod. To vedlo k rozvoji municipálních ražeb v italských městech. Mariova reforma vytvořila precedent - vojáci bojovali za velitele, který jim sliboval kořist a pozemky, financované z budoucích válek. Tento systém vedl k neustálé expanzi a nakonec ke kolapsu republiky.

Zajímavosti

• Marius jako první Říman byl konzulem sedmkrát, což překonal až císař Augustus
• Jeho reforma vytvořila legionářského orla jako standaru, který se stal symbolem římské moci
• Marius údajně vypil pohár krve při rituálu spojenectví s kimberskou věštkyní
• Jeho synovec Julius Caesar se později mstil Sullovi za Mariovy proskribce
• Denár s Mariovým triumfem nad Jugurthou je jednou z nejvzácnějších republikánských mincí