John D. Rockefeller

John D. Rockefeller byl americký průmyslník a filantrop, který vybudoval ropný monopol Standard Oil a stal se nejbohatším člověkem moderní historie. Jeho obchodní metody, založené na systematické eliminaci konkurence a vytváření monopolních struktur, zásadně ovlivnily vývoj kapitalismu a vedly k přijetí protimonopolního zákonodárství. Rockefellerovo jmění, které na vrcholu dosáhlo 900 milionů dolarů, by v přepočtu na současnou hodnotu představovalo přes 400 miliard dolarů.

Historie

John Davison Rockefeller přišel na svět 8. července 1839 v Richfordu ve státě New York jako druhé dítě ze šesti sourozenců v rodině, která žila v nejistých poměrech. Jeho otec William Avery Rockefeller byl kontroverzní postavou, která se živila jako potulný obchodník a šarlatán prodávající pochybné zázračné léky, zatímco matka Eliza Davison Rockefellerová byla hluboce zbožná baptistka, jejíž přísná morálka a důraz na spořivost hluboce ovlivnily synovu povahu. Rodina byla nucena často měnit bydliště kvůli otcovým podvodným obchodům a dluhům, což mladému Rockefellerovi vštípilo touhu po stabilitě a finanční jistotě, která ho provázela celým životem.

Když mu bylo šestnáct let, získal své první zaměstnání jako pomocný účetní v clevelandské komisionářské firmě Hewitt & Tuttle, kde za tvrdou práci dostával pouhých 50 centů denně, ale již tehdy projevoval mimořádný talent pro práci s čísly a neobvyklou pozornost věnovanou i těm nejmenším detailům. Od prvního výdělku si vedl podrobné osobní účetnictví, do kterého zapisoval každý vynaložený i přijatý cent, přičemž tento zvyk si udržel po celý život a stal se základem jeho metodického přístupu k byznysu. Po třech letech získávání zkušeností se roku 1859, ve svých pouhých dvaceti letech, odvážil založit s partnerem Mauricem Clarkem vlastní komisionářskou firmu, která se zabývala obchodováním se zemědělskými produkty a dalším zbožím.

Vypuknutí americké občanské války v roce 1861 paradoxně představovalo pro mladého podnikatele jedinečnou příležitost, protože jeho firma získala lukrativní armádní kontrakty na dodávky potravin, sena a masa pro unijní vojska, což mu přineslo první významný kapitál a cenné obchodní kontakty. Skutečný průlom v jeho kariéře však přišel roku 1863, kdy se rozhodl investovat nashromážděné prostředky do ropné rafinerie v Clevelandu, přestože ropný průmysl byl teprve v počátcích a mnoho investorů ho považovalo za příliš riskantní. Ropa, která byla objevena v Pennsylvánii teprve před čtyřmi lety v roce 1859, se rychle stávala strategickou surovinou pro osvětlení domácností a Rockefeller s vizionářským předvídáním rozpoznal, že skutečná budoucnost a stabilní zisky neleží v nejisté a riskantní těžbě, ale v rafinaci a distribuci ropných produktů.

Jeho podnikatelský génius se naplno projevil v roce 1865, kdy odkoupil podíly všech partnerů a stal se jediným vlastníkem rafinerie, která se díky jeho systematickému reinvestování zisků, neustálému zvyšování efektivity a důmyslnému využívání vedlejších produktů rychle stala největším zpracovatelským závodem v Clevelandu. Založení Standard Oil Company dne 10. ledna 1870 s počátečním kapitálem jednoho milionu dolarů představovalo začátek nové éry v americkém průmyslu a zahájilo Rockefellerovu cestu k vybudování největšího průmyslového monopolu své doby. S bezohlednou systematičností začal skupovat konkurenční rafinerie, přičemž těm, kteří odmítali prodat, rozpoutal ničivé cenové války, během nichž dočasně prodával produkty pod výrobními náklady, dokud konkurenti nebyli donuceni kapitulovat.

Klíčem k jeho dominanci se staly tajné dohody s železničními společnostmi, které mu poskytovaly nejen výrazné slevy za objem přepravovaného zboží, ale dokonce mu vyplácely provize z přepravy jeho konkurentů, což vytvářelo zcela nerovné podmínky na trhu. Během takzvaného Clevelandského masakru v roce 1872 dokázal během pouhých tří měsíců převzít kontrolu nad dvaadvaceti z celkových šestadvaceti clevelandských rafinerií, přičemž používal kombinaci finančního nátlaku, hrozeb a slibů budoucích zisků. Zatímco kritici označovali jeho metody za nemilosrdné vydírání a nekalou soutěž, sám Rockefeller věřil, že provádí potřebnou konsolidaci chaotického průmyslu, který trpěl nadprodukcí a cyklickými krizemi.

Do roku 1879 získala Standard Oil kontrolu nad ohromujícími devadesáti procenty veškeré americké ropné rafinace a Rockefeller vytvořil první skutečně vertikálně integrovaný průmyslový koncern, který vlastnil nejen rafinerie, ale také ropovody, tisíce železničních cisternových vozů, skladovací tanky i rozsáhlou maloobchodní distribuční síť. Revoluční trustová struktura, kterou zavedl v roce 1882, umožňovala centrální řízení formálně nezávislých společností prostřednictvím svěřeneckého fondu, čímž obcházel státní zákony omezující působení korporací mimo jejich domovský stát. Standard Oil Trust se stal modelem monopolistické organizace, který napodobovaly další průmyslové giganty v ocelářství, tabákovém průmyslu či železniční dopravě.

Rockefellerovy metody, které zahrnovaly systematickou průmyslovou špionáž prostřednictvím sítě placených informátorů, korupci politiků a soudců, brutální potlačování pokusů o vytvoření odborů a manipulaci s cenami k ničení konkurence, vyvolávaly stále větší odpor veřejnosti. Paradoxně však jeho monopol přinesl i pozitivní výsledky, když cena petroleje používaného k osvětlení klesla během jeho vlády o osmdesát procent, což zpřístupnilo umělé osvětlení milionům amerických domácností a výrazně zlepšilo kvalitu jejich života. Investigativní novinářka Ida Tarbell, jejíž otec byl jednou z obětí Rockefellerových praktik, publikovala v letech 1902 až 1904 v časopise McClure's Magazine sérii důkladně zdokumentovaných článků, které detailně odhalovaly neetické metody Standard Oil a vyvolaly vlnu veřejného pobouření.

Tento novinářský tlak společně s reformním hnutím progresivní éry vedl k sérii antitrustových žalob, které vyvrcholily historickým rozhodnutím Nejvyššího soudu USA ze dne 15. května 1911, nařizujícím rozdělení Standard Oil na třicet čtyři nezávislých společností. Ironií osudu bylo, že toto nucené rozdělení Rockefellera ještě více obohatilo, protože akcie nástupnických společností během následujících let prudce vzrostly v hodnotě díky rostoucí poptávce po ropě pro automobily. Jeho osobní majetek dosáhl absolutního vrcholu v roce 1913, kdy činil 900 milionů dolarů, což představovalo neuvěřitelná dvě procenta celkového amerického hrubého domácího produktu.

Od roku 1897 se Rockefeller postupně stahoval z aktivního řízení svých obchodních zájmů a začal se systematicky věnovat filantropii, kterou pojímal stejně metodicky jako své podnikání. V roce 1913 založil Rockefellerovu nadaci s počáteční dotací 100 milionů dolarů, která se stala modelem moderní vědecké filantropie zaměřené na řešení základních příčin společenských problémů namísto pouhé charity. Jeho nadační aktivity financovaly založení University of Chicago, Rockefellerův institut pro lékařský výzkum, který se později stal prestižní Rockefellerovou univerzitou, a rozsáhlé programy na podporu vzdělávání černošského obyvatelstva na americkém jihu.

Rockefellerovy nadace dosáhly pozoruhodných úspěchů ve veřejném zdravotnictví, když prakticky vymýtily háďátko na americkém jihu, přispěly k potlačení žluté zimnice a malárie a později podporovaly zelenou revoluci, která zachránila miliony lidí před hladomorem. Celkem během svého života daroval přes 540 milionů dolarů, což v dnešní hodnotě představuje přibližně 14 miliard dolarů, přičemž jeho filantropická filozofie ovlivnila generace amerických miliardářů včetně Billa Gatese a Warrena Buffetta. John D. Rockefeller zemřel 23. května 1937 ve věku 97 let na svém panství v Ormond Beach na Floridě, pouhé dva měsíce před svými 98. narozeninami, přičemž jeho pohřeb byl v souladu s baptistickou tradicí překvapivě skromný.

Obchodní metody a filozofie

Rockefellerova obchodní strategie byla založena na kombinaci horizontální a vertikální integrace, která v jeho době představovala revoluční přístup k budování průmyslového impéria. Horizontální integrací systematicky získával kontrolu nad konkurenčními rafineriemi v celých Spojených státech, zatímco vertikální integrace mu umožnila ovládnout kompletní řetězec od těžby ropy přes její transport a zpracování až po maloobchodní prodej konečných produktů. Jeho neochvějná víra v efektivitu velkého měřítka a standardizaci procesů přinášela jeho rafineriím nejnižší výrobní náklady v odvětví, čehož dosahoval neustálými technologickými inovacemi, důmyslným využíváním vedlejších produktů, které konkurence považovala za odpad, a takřka obsesivní kontrolou každého vynaložené centu.

Tajné dohody s železničními společnostmi představovaly nejkontroverznější, ale zároveň nejúčinnější nástroj jeho dominance, přičemž získával nejen významné slevy za objem přepravovaných produktů, ale dokonce inkasoval provize z přepravy zboží svých konkurentů, což vytvářelo systém, kde jeho soupeři vlastně financovali jeho expanzi. Složitý systém rabátů, drawbacků a preferenčních tarifů prakticky znemožňoval nezávislým rafineriím dosáhnout ziskovosti, zatímco Rockefeller tvrdil, že pouze stabilizuje chaotický trh a přináší spotřebitelům výhody v podobě kvalitnějších produktů za nižší ceny.

Rockefellerova osobní filozofie představovala fascinující kombinaci kalvinistické pracovní etiky s principy sociálního darwinismu, přičemž hluboce věřil, že nahromadění obrovského bohatství je božím požehnáním a důkazem vyvolení k vyšším účelům. Současně však chápal, že s velkým bohatstvím přichází i odpovědnost vůči společnosti, což ho vedlo k vytvoření konceptu vědecké filantropie, která se nesoustředila pouze na zmírňování symptomů společenských problémů, ale na jejich systematické řešení prostřednictvím investic do vědy, vzdělání a veřejného zdraví.

Zajímavosti

• Rockefeller žil podle přísného denního režimu po celý svůj dlouhý život - nikdy nepil alkohol ani nekouřil, každý den vstával přesně v šest hodin ráno a až do svých devadesáti let každou neděli vyučoval v baptistické nedělní škole ve svém sboru.
• Na vrcholu své moci Standard Oil spotřebovávala dvacet tisíc železničních vagónů ročně pouze na přepravu dřevěných sudů s petrolejem, což vedlo Rockefellera k založení vlastní bednářské továrny, která se stala největším výrobcem sudů na světě a ušetřila mu miliony dolarů.
• Po nuceném rozdělení Standard Oil v roce 1911 se hodnota Rockefellerových akcií paradoxně ztrojnásobila během následujících pěti let, protože investoři si uvědomili, že jednotlivé části rozdělené společnosti jsou hodnotnější než původní monopolní celek.