Karthágo

Karthágo byl mocný starověký městský stát v severní Africe, který po několik staletí soupeřil s Římem o nadvládu ve Středomoří. Karthágo je v numismatice proslulé svými charakteristickými punickými mincemi s motivy palmy, koně a bohyně Tanit, které dokumentují slávu a úpadek této významné antické civilizace.

Historie

Karthágo bylo založeno podle tradice roku 814 před Kristem féničskou královnou Didó na pobřeží dnešního Tuniska. Město rychle vyrostlo v mocné obchodní centrum, které ovládlo námořní cesty západního Středomoří. Kartážané, nazývaní Puni, byli potomky féničských kolonistů a zdědili od svých předků výjimečné schopnosti v obchodu a plavbě.

Ve 4. a 3. století před Kristem se Karthágo stalo hegemonem západního Středomoří s územím zahrnujícím severní Afriku, části Španělska, Sardínii, Korsiku a Sicílii. Kartážská obchodní síť se rozprostírala od Británie po pobřeží západní Afriky. Město vybudovalo mocné válečné loďstvo a najímalo žoldnéřské armády z celého známého světa.

Největším soupeřem Kartága se stal vzestupný Řím. Mezi oběma mocnostmi propukly tři punské války (264-241, 218-201 a 149-146 před Kristem), které se staly jedním z největších konfliktů antického světa. Druhá punská válka je nejslavnější díky kartážskému vojevůdci Hannibalovi, který přešel Alpy se slony a porazil Římy v bitvách u Trebie, Trasimena a Kann.

Přes počáteční úspěchy bylo Karthágo nakonec poraženo. Po druhé punské válce ztratilo všechna území mimo Afriku a muselo platit obrovské reparace. Ve třetí punské válce Římané Karthágo definitivně zničili roku 146 před Kristem. Město bylo srovnáno se zemí, půda byla prokletá a obyvatelé prodáni do otroctví. Na místě byl později založen římský Karthágo.

Kartážská civilizace byla unikátní směsí féničských, berberských a řeckých prvků. Kartážané mluvili punštinou, dialektem féničtiny, a vyznávali kanaánská božstva jako Baal Hammon a Tanit. Jejich politický systém kombinoval monarchické a republikánské prvky s dvěma nejvyššími magistráty zvanými sufeti.

Punské mincovnictví

Kartážské mince představují fascinující kapitolu antického mincovnictví. Karthágo začalo razit vlastní mince kolem 4. století před Kristem, zpočátku ovlivněné řeckými vzory, postupně však vyvinulo charakteristickou punskou ikonografii. Nejčastějšími motivy byly hlava bohyně Tanit, palma, kůň a různé symboly spojené s kartážskou mytologií.

Bohyně Tanit, hlavní kartážské božstvo, se objevovala na mincích s různými atributy - někdy s korunkou nebo závojem, často s charakteristickým "znakem Tanit" (trojúhelník s kruhem a horizontální čárou). Palma symbolizovala úrodnost severní Afriky a byla jedním z nejrozpoznatelnějších motivů punských mincí. Kůň odkazoval na proslulou kartážskou jízdu.

Během hannibalových výbojů v Itálii byly razeny zvláštní válečné emise často na místě dobytí. Tyto mince měly různorodou iconografii a užívaly místní motivy kombinované s punickými prvky. Nejcennější jsou elektrovové a zlaté mince razené v Španělsku s motivy slonů a palmových stromů.

Kartážské mince se vyznačovaly vysokou kvalitou zpracování a používáním vzácných kovů. Razily se ze zlata, stříbra, elektra i bronzu. Zvláštní kategorii tvoří mince se zvířecími motivy - sloni, lvi, ryby a delfíni, které často odkazovaly na teritoria ovládaná Kartágem nebo na místní kulty a tradice.

Zajímavosti

• Hannibalovi sloni pocházeli převážně ze severní Afriky a patřili k menšímu druhu, který se dnes vyskytuje pouze v horských oblastech Etiopie.
• Kartážané prováděli dětské oběti božstvu Molochovi na posvátném místě zvaném tofet - archeologické nálezy potvrzují tisíce pohřbených dětí.
• Kartážský přístav měl kruhové vojenské doky pojmující až 220 válečných lodí, považované za technický zázrak antického světa.
• Purpurová barva byla kartážskou specialitou - vyrábála se z místních měkkýšů murex a byla dražší než zlato.
• Kartážané objevili Kanárské ostrovy a pravděpodobně dosáhli až k pobřeží západní Afriky v oblasti dnešního Senegalu či Gambie.