Lot

Lot je starší jednotka používaná pro hmotnost i pro vyjádření ryzosti stříbra, rozšířená zejména od grošového období. V českém prostředí se lot počítal jako část pražské hřivny a zároveň sloužil k praktickému popisu, jak „čisté“ je stříbro ve slitině určené k ražbě mincí.

Historie

Lotový systém vznikl z potřeby mít jednoduché a srozumitelné měřítko pro práci se stříbrem v době, kdy se peněžní oběh opíral o ražbu mincí a kdy kvalita kovu rozhodovala o důvěře v měnu. V mincovnictví totiž nestačí znát jen hmotnost mince; stejně důležité je, kolik z ní tvoří skutečné stříbro a kolik příměsi. Lot umožňoval tento poměr vyjádřit prakticky a bez složitého počítání v tisícinách, které se běžně používají dnes.

V českých zemích byl lot používán jako hmotnostní jednotka od počátku grošového období. Vztahoval se k pražské hřivně, která byla základním váhovým měřítkem pro výpočet ražeb. Lot tvořil 1/16 pražské hřivny, která se v numismatickém kontextu uvádí kolem 253 g. Z toho vyplývá, že jeden lot měl přibližně 15,8 g. Tento vztah je důležitý i pro pochopení dobového účetnictví v mincovnách: při plánování ražby se pracovalo s hřivnami a jejich díly, takže lot byl přirozenou jednotkou „do ruky“.

Ještě významnější je však lot jako jednotka ryzosti. V lotové soustavě se ryzost vyjadřuje počtem lotů čistého stříbra v celku o 16 dílech. Šestnáctilotové stříbro tedy znamená ryzí stříbro (v moderním zápisu 1000/1000). Osmilotové stříbro obsahuje polovinu stříbra a polovinu příměsí, což odpovídá 500/1000. Takové vyjadřování bylo v praxi velmi užitečné: mincmistr i zkoušející mohli rychle posoudit, zda slitina odpovídá předepsanému standardu, a zároveň bylo možné loty snadno převádět na dávkování při tavení.

Lotový systém se v našich zemích výrazně uplatňoval zejména v tolarovém období, kdy se razily velké stříbrné mince a kontrola kvality kovu měla mimořádný význam. Velké nominály kladly na stabilitu standardu vyšší nároky: i malé odchylky v ryzosti znamenaly velké rozdíly v množství drahého kovu při velkých emisích. Proto se loty staly běžným jazykem mincovní praxe, který se objevuje i v dobových předpisech a popisech kovu.

Lot jako míra ryzosti a jak se používá

Lotová ryzost se dá chápat jako jednoduchý „zlomek“ ze šestnácti. Pokud má slitina například 12 lotů, znamená to, že 12/16 tvoří čisté stříbro, tedy 0,75 (v moderním vyjádření 750/1000). Podobně 14lotové stříbro odpovídá 14/16, tedy 875/1000. V praxi se tak loty daly přímo používat pro míchání kovu: mincovna stanovila požadovanou ryzost a taviči věděli, jaký podíl čistého stříbra a příměsí mají připravit.

V numismatice je lot užitečný pojem při popisu starších mincí a mincovních předpisů. Když se v prameni objeví údaj o „lotovém stříbře“, nejde o hmotnost mince, ale o kvalitu slitiny, z níž byla ražba provedena. U katalogových popisů se dnes ryzost obvykle převádí do tisícin (např. 833/1000), ale u historických ražeb se můžete setkat i s původním lotovým vyjádřením, protože odpovídá dobové terminologii a pomáhá přesně pochopit, jak mincovnictví o kvalitě kovu uvažovalo.

Lot jako jednotka proto spojuje dvě roviny: váhovou (1/16 hřivny) a ryzostní (počet dílů čistého stříbra ze 16). V obou případech jde o praktický nástroj mincovní praxe, který pomáhal standardizovat výrobu a udržet důvěru v mince v době, kdy kvalita kovu byla jedním z hlavních „zákonů“ peněz.