Lucius Cornelius Sulla
Lucius Cornelius Sulla byl římský vojevůdce a státník (138–78 př. n. l.), který po vítězství v občanské válce ovládl Řím a stal se diktátorem v letech 82–79 př. n. l. Proslul tzv. proskripcemi, reformami republikánských institucí a přízviskem Felix („Šťastný“), které si sám přijal jako součást své politické identity.
Historie
Lucius Cornelius Sulla pocházel z patricijského rodu Corneliů, ale jeho rodová větev neměla v 2. století př. n. l. takový vliv jako dříve. Zlom v kariéře mu přinesly války a vojenské velení: nejprve se prosadil v bojích v severní Africe a později se stal jedním z klíčových velitelů v konfliktech, které otřásaly republikou na přelomu 2. a 1. století př. n. l. V těchto desetiletích se římská politika stále častěji lámala v násilí a soupeření o mimořádná velení, což nakonec vyústilo v první velkou občanskou válku.
Nejdramatičtějším Sullovým krokem byl ozbrojený pochod na Řím, který znamenal precedent: římský vojevůdce použil vlastní legie k prosazení politického cíle v metropoli. Následně vedl tažení proti pontskému králi Mithridatovi na východě a po návratu do Itálie znovu zvítězil v občanské válce, čímž si otevřel cestu k mimořádné moci.
Po vítězství se Sulla nechal jmenovat diktátorem (82–79 př. n. l.) a spustil proskripce – veřejné seznamy nepřátel státu, kteří mohli být zabiti, přičemž jejich majetek propadal. Současně se pokusil „vrátit republiku do řádu“ sérií ústavních změn: posílil roli senátu, omezil některé možnosti lidových tribunů a upravil postupy, jimiž se získávala vysoká magistratura. Na rozdíl od mnoha pozdějších diktátorů Sulla nakonec z úřadu odešel a stáhl se do soukromí, kde roku 78 př. n. l. zemřel.
Jeho pověst v antické tradici je rozporuplná: na jedné straně schopný velitel a muž, který chtěl obnovit autoritu republikánských institucí, na straně druhé člověk, jenž legitimizoval politické násilí a vytvořil vzor, k němuž se později (byť jinak) vztahovali i další aktéři pozdní republiky. Jeho osobní „motto“ bývá citováno v podobě epitafu, který zdůrazňuje, že se uměl odměnit přátelům i pomstít nepřátelům.
Sulla na mincích a numismatický význam
V numismatice je Lucius Cornelius Sulla důležitý tím, že jeho jméno a tituly se objevují na pozdně republikánských mincích jako součást propagandy vojenského úspěchu. Známé jsou zejména stříbrné denáry ražené během jeho tažení v Itálii (kolem roku 82 př. n. l.), kde se objevuje opis L SVLLA IMP a triumfální motivy (například vůz v kvadrize korunovaný Viktorií). Tyto ražby jsou často spojovány s jeho prokvestorem Luciem Manliem Torquatem, jehož jméno se na mincích rovněž uvádí.
Další výraznou skupinou jsou denáry z doby, kdy Sulla používal přízvisko Felix. Na některých typech se objevuje Venuše (např. jako ochranné božstvo), což zapadá do jeho snahy spojit vlastní úspěch s božskou přízní a „šťastnou hvězdou“ vlády. Pro sběratele jsou tyto mince atraktivní i proto, že dobře ilustrují proměnu pozdně republikánské ražby: mince už není jen „státní peníz“, ale stále více i politické sdělení konkrétního vůdce a jeho okruhu.
