Marcus Antonius

Marcus Antonius (česky často Marcus Antonius, 83–30 př. n. l.) byl římský vojevůdce a politik, jeden z nejbližších spolupracovníků Julia Caesara a později člen druhého triumvirátu. Proslul spojenectvím a konfliktem s Octavianem Augustem i vztahem s Kleopatrou VII., který se stal symbolem konce římské republiky.

Historie

Marcus Antonius pocházel z významného, ale ne zcela bezproblémově vnímaného rodu. Do politiky a armády vstoupil v době, kdy se Řím rychle měnil: soupeřily zde mocenské kliky, rostla role vojska a tradiční republikánské instituce ztrácely schopnost krotit ambice jednotlivců. Antonius získal vojenské zkušenosti na východě a brzy se připojil k Juliu Caesarovi, u něhož se vypracoval na důležitého velitele a loajálního spojence. V Caesarově táboře se osvědčil nejen v boji, ale i jako energický politický hráč, který uměl jednat s davem a prosazovat vůli svého patrona.

Zlom přišel po Caesarově vraždě roku 44 př. n. l. Antonius se pokusil převzít roli hlavního dědice Caesarovy moci a opřel se o svou pozici konzula i o podporu části vojska. Situaci však zásadně změnil příchod Caesarova adoptivního syna Gáia Octavia (pozdějšího Augusta), který dokázal rychle získat legitimitu i spojence. Řím se ocitl na prahu další občanské války: republikánští spiklenci, Antoniovo křídlo a Octavianova nová mocenská skupina se snažili ovládnout stát. Po sérii střetů a vyjednávání vznikl roku 43 př. n. l. druhý triumvirát, v němž se Antonius, Octavianus a Marcus Aemilius Lepidus formálně spojili k „obnově státu“, fakticky však šlo o legalizovanou diktaturu tří mužů.

Triumvirové si rozdělili sféry vlivu a rozpoutali tvrdé čistky, které měly odstranit odpůrce a zajistit finance pro válku. Antonius poté směřoval především na východ říše, kde řešil správu provincií i přípravu vojenských výprav. Právě zde se propojil jeho politický osud s Egyptem a s Kleopatrou VII. Vztah s egyptskou panovnicí měl osobní i strategickou rovinu: Egypt byl bohatý, disponoval zásobami a byl klíčový pro východní politiku. Současně se však tato vazba stala v římské propagandě výbušnou zbraní, protože umožnila líčit Antonia jako muže, který upřednostňuje „cizí“ dvůr před římskou tradicí.

Napětí mezi Antoniem a Octavianem postupně rostlo. Z vnitřního soupeření se stal střet o to, kdo bude jediným vládcem římského světa. Rozhodující byla námořní bitva u Aktia roku 31 př. n. l., v níž Octavianovo vojsko zvítězilo. Antonius s Kleopatrou ustoupili do Egypta, ale situace už byla bezvýchodná. V roce 30 př. n. l. oba spáchali sebevraždu a Egypt se stal římskou provincií. Antoniova smrt tak symbolicky uzavřela republiku a otevřela cestu Augustovu principátu – tedy novému, monarchicky laděnému uspořádání Říma.

Mince Marca Antonia a sběratelský význam

Marcus Antonius patří k nejvýraznějším osobnostem, které se promítly do numismatiky pozdní republiky. Nejznámější jsou jeho tzv. legionářské denáry (často označované jako „legionary denarii“), ražené pro financování armády. Typicky nesou na jedné straně galéru (loď) a na druhé straně orla mezi standarty, doplněné označením konkrétní legie. Tyto mince jsou pro sběratele přitažlivé tím, že přímo pojmenovávají vojenské jednotky, a fungují tak jako „kovový seznam“ Antoniovy armády a její organizace.

Vedle legionářských denárů existují i ražby s portréty a titulaturou, a to jak v římském prostředí, tak v provinciálních emisích na východě. Pro určení je klíčové sledovat opis, titul (například triumvirální označení), styl portrétu a u legionářských denárů zejména číslo legie a drobné rozdíly v kompozici. Je běžné, že legionářské denáry jsou dnes často v horším stavu, protože obíhaly dlouho a ve velkých objemech; sběratelskou hodnotu proto výrazně zvyšuje čitelnost nápisů a stav ploch, kde se snadno projeví opotřebení.

U všech antoniánských ražeb se vyplatí kontrolovat autenticitu povrchu a hrany. Pozdně republikánské denáry jsou oblíbené a napodobované, přičemž padělky se často prozradí nepřirozenou kresbou detailu, „měkkým“ reliéfem nebo nevěrohodnou patinou. Správně určený a poctivě zachovaný Antonius je však numismaticky mimořádně atraktivní: jeho mince stojí na rozhraní dvou epoch a doslova nesou příběh posledních let římské republiky.