Marcus Antonius

Marcus Antonius (83-30 před naším letopočtem) byl římský vojevůdce, Caesarův pobočník a člen druhého triumvirátu, který ovládl východní část římské říše. Jeho romance s Kleopatrou a konflikt s Octavianem ukončily období občanských válek a republiky. Antonius razil více typů mincí než kterýkoliv jiný Říman své doby, včetně unikátních legionářských denárů a společných ražeb s Kleopatrou.

Historie

Antonius pocházel z plebejské rodiny, jeho děd byl slavný řečník. V mládí vedl bohémský život plný dluhů a skandálů, přátelil se s herci a pil s mladými aristocraty. Vojenskou kariéru začal v Judei a Egyptě pod A. Gabiniem, kde poprvé spatřil mladou Kleopatru. Jeho život změnilo setkání s Caesarem v Galii, kde se stal jeho nejschopnějším legatem. Caesar ocenil jeho vojenské schopnosti, osobní odvahu a loajalitu. V roce 50 se stal tribunem lidu a hájil Caesarovy zájmy v senátu.

Když Caesar překročil Rubikon, Antonius byl jeho pravou rukou. Velel levému křídlu u Dyrrhachie a Farsala, spravoval Itálii během Caesarových tažení. Jako Caesarův spolukonzul v roce 44 očekával, že zdědí jeho moc. Po vraždě Caesara přečetl jeho závěť, pronesl slavný pohřební projev a ovládl veterány. Konflikt s Octavianem, Caesarovým adoptivním synem, vedl k válce u Mutiny, kde byl poražen. V roce 43 vytvořil s Octavianem a Lepidem druhý triumvirát. Proskripce byly ještě krvavější než Sullovy - zemřelo 300 senátorů včetně Cicerona.

Po vítězství nad Brutem a Cassiem u Filipp (42) si triumvirové rozdělili říši. Antonius získal bohatý východ, kde se setkal s Kleopatrou v Tarsu. Jejich aliance byla politická i milostná - Egypt poskytoval bohatství, Antonius vojenskou ochranu. Antonius vedl neúspěšné tažení proti Parthům, ale dobyl Arménii. Postupně se odcizoval Římu, žil v Alexandrii jako helénistický monarcha. Octavianus využil propagandu - zveřejnil Antoniovu závěť slibující římská území Kleopatřiným dětem. Senát vyhlásil válku Kleopatře. V námořní bitvě u Aktia (31) byl Antonius poražen. Uprchl do Egypta, kde spáchal sebevraždu v roce 30, když uvěřil falešné zprávě o Kleopatřině smrti.

Antoniovo mincovnictví

Antonius razil mince ve velkém měřítku pro financování armád a propagandu. Jeho nejslavnější jsou legionářské denáry ražené v letech 32-31 před Aktiem. Každá legie dostala vlastní emisi s číslem a jménem legie, na reversu válečná loď a legionářské standarty. Vyrazil jich miliony - jsou nejběžnější republikánské mince. Byly raženy z horšího stříbra, aby jich mohl vyrobit více. Tyto mince obíhaly ještě za císařství jako symbol vojenské tradice.

Antonius razil propagandistické mince různých typů. Aurey a denáry s vlastním portrétem a Kleopatrou - jediné římské mince zobrazující cizí královnu. Mince s portréty svých předků zdůrazňovaly rodovou tradici. Cistofory v Asii nesly jeho podobu s Octavií, později s Kleopatrou. Razil mince s tituly "triumvir pro uspořádání státu" a východními tituly. V Arménii vyrazil mince oslavující dobytí s nápisem "Arménie dobyta". Jeho alexandrijské mince kombinovaly římské a egyptské motivy. Po Aktiu byly Antoniovy mince stahovány, ale legionářské denáry byly tolerovány pro jejich vojenský význam. Antoniovo mincovnictví dokumentuje postupnou orientalizaci a odklon od římských tradic.

Zajímavosti

• Antonius měl vztah s Kleopatrou, ale byl třikrát ženatý s Římankama včetně Octaviánovy sestry
• Jeho legionářské denáry jsou nejpočetnější antické mince - existují miliony exemplářů
• Denár s Antoniem a Kleopatrou je jediná římská mince zobrazující dvojici milenců
• Při triumfu v Alexandrii se oblékal jako Dionýsos a Kleopatra jako Isis
• Podle Plutarcha zemřel Antonius v Kleopatřině náručí se slovy "Jsem Antonius, ještě žiju"