Medailon

Medailon představuje exkluzivní numismatický artefakt na pomezí mince a medaile, charakteristický větším průměrem, vyšším reliéfem a uměleckým zpracováním, který od antického Říma sloužil jako prostředek panovnické reprezentace a diplomatický dar. Tyto mimořádné ražby, často vytvářené z drahých kovů v limitovaných počtech, nebyly určeny pro běžný oběh, ale plnily ceremoniální, propagandistické a sběratelské funkce, což z nich činí jedny z nejvzácnějších numismatických památek.

Historie

Vznik medailonů je spojen s císařským Římem 1.-4. století n. l., kde se tyto velké bronzové, stříbrné nebo zlaté ražby označovaly jako "nummi aurei multiplices" - násobné zlaté mince. První doložené medailony pochází z doby císaře Augusta (27 př. n. l. - 14 n. l.), který je nechával razit jako dary pro senátory a vysoké důstojníky při významných příležitostech. Tyto rané medailony měly průměr 35-60 mm oproti běžným aureům s 19 mm.

Zlatý věk římských medailonů nastal za vlády Hadriána (117-138), který zavedl systematickou produkci medailonů k různým příležitostem - vojenským vítězstvím, výročím vlády, dokončení staveb. Hadrianovy bronzové medailony s detailními architektonickými motivy provincií představují jedinečný historický dokument o vzhledu antických staveb. Některé exempláře vážily až 150 gramů a měly průměr přes 65 mm.

Pozdně antické období přineslo kontorniátní medailony - bronzové ražby s vyrytým kruhem po obvodu, které sloužily jako vstupenky do cirku nebo jako novoroční dary. Za Constantina Velikého (306-337) dosáhly zlaté medailony monumentálních rozměrů - multiplum o váze 9 solidů (40,5 g zlata) patřilo k nejcennějším darům císaře. Tyto medailony často zobrazovaly alegorické scény oslavující křesťanství.

Byzantská říše pokračovala v tradici medailonů až do 11. století. Charakteristické byly zlaté medailony s portrétem císaře a Krista, které sloužily jako diplomatické dary. Justinián I. (527-565) posílal zlaté medailony barbarským králům jako symbol uznání jejich vazalského postavení. Největší známý byzantský medailon váží 72 solidů (324 g zlata) a byl darován franskému králi.

Středověká Evropa neznala medailony v antickém smyslu, ale vznikaly příležitostné ražby většího formátu. Karel Veliký nechal v roce 800 vyrazit stříbrné denáry dvojnásobné váhy k své císařské korunovaci. Tyto "denarii duplices" lze považovat za předchůdce pozdějších medailonů. Ve 14. století začaly italské městské státy razit "grossoni" - velké stříbrné mince s uměleckým reliéfem.

Renesance přinesla znovuzrození medailonů jako umělecké formy. Benvenuto Cellini vytvořil v roce 1537 pro papeže Klementa VII. zlatý medailon o průměru 80 mm s detailním reliéfem Ukřižování. Tyto renesanční medailony byly často oboustranné šperky nošené na řetězu, kombinující funkci reprezentace a osobní devoce. Technika lití umožňovala vytvoření extrémně vysokého reliéfu nemožného při ražbě.

Barokní panovníci využívali medailony jako nástroj propagandy. Ludvík XIV. nechal vyrazit sérii 286 zlatých a stříbrných medailonů dokumentujících události své vlády - "Histoire métallique". Tyto medailony o průměru 41-72 mm byly darovány cizím vyslancům a ukládány do základních kamenů staveb. Karel VI. vydal k české korunovaci 1723 zlaté medailony v hodnotě 10 a 20 dukátů.

V 19. století se medailony staly součástí oficiálních státních vyznamenání. Rakousko-Uhersko zavedlo systém medailonů jako vyšší stupeň vojenských řádů - Řád zlatého rouna měl medailon o průměru 55 mm. Světové výstavy vydávaly pamětní medailony pro vystavovatele. Pařížská výstava 1889 představila bronzové medailony s Eiffelovou věží, které se staly sběratelským hitem.

Moderní éra transformovala medailony v investiční a sběratelské objekty. Mincovny vydávají limitované série proof medailonů z drahých kovů - kanadský "Big Maple Leaf" (2007) o váze 100 kg zlata představuje extrém. České medailony z České mincovny v Jablonci kombinují tradiční řemeslo s moderními technologiemi - selektivní zlacení, hologramy, vložené drahokamy vytváří unikátní umělecká díla.

Typologie a technické aspekty

Medailony se klasifikují podle několika kritérií. Podle hodnoty rozlišujeme monetární medailony (s uvedenou nominální hodnotou) a nepeněžní medailony. Podle účelu existují korunovační, jubilejní, vojenské, výstavní a pamětní medailony. Velikostně se dělí na malé (35-50 mm), střední (51-80 mm) a velké (nad 80 mm). Váhově mohou dosahovat od 50 gramů do několika kilogramů.

Výroba medailonů vyžaduje speciální technologie. Vysoký reliéf (3-8 mm) oproti běžným mincím (0,5-2 mm) vyžaduje vícenásobné údery lisu nebo techniku lití. Razidla pro medailony se vyrábějí redukcí z velkých sádrových modelů pomocí pantografu. Moderní CNC frézky vytváří razidla s přesností na tisíciny milimetru. Povrchové úpravy zahrnují patinování, selektivní leštění nebo pískování různých ploch.

Materiály pro medailony odpovídají jejich prestižnímu charakteru. Zlaté medailony mají ryzost 900-999/1000, stříbrné 925-999/1000. Platinové a paladiové medailony představují vrchol luxusu. Bimetalické medailony kombinují různé kovy pro barevný kontrast. Speciální edice obsahují vsazené drahokamy, kousky meteoritů nebo historických artefaktů. Limitované náklady 10-500 kusů zajišťují exkluzivitu.

Zajímavosti

• Největší antický medailon - zlatý Valentinianův multiplum z roku 375 váží 394,5 gramů a má průměr 85 mm
• Medailon Alfonse Muchy pro Sarah Bernhardt (1900) se prodal za 2,1 milionu dolarů
• Vatikán vydává papežské medailony ze zlata z darů věřících - jeden kus může stát přes milion eur
• Československý medailon T. G. Masaryka od O. Španiela (1935) o váze 5 kg zlata je uložen v ČNB
• Medailony z Titaniku nalezené v roce 1987 se prodávají za 50-100 tisíc dolarů
• Čínský císař Qianlong vlastnil sbírku 3000 evropských medailonů, dnes v hodnotě miliard dolarů