Morové medaile

Morové medaile představují ražby medailového charakteru, které tematicky navázaly na morové tolary a vyznačují se větší plastičností a umělečtějším propracováním. Tyto památné a ochranné medaile, vyráběné především v Jáchymově a Kremnici v polovině 16. století, dokumentují reakci společnosti na ničivé morové epidemie a představují vrcholná díla renesančního medailérského umění kombinující náboženskou symboliku s apotropaickou funkcí.

Historie

Vznik morových medailí přímo souvisí s devastujícími morovými epidemiemi 16. století, které decimovaly evropskou populaci. První vlna moru zasáhla střední Evropu v letech 1520-1522, další následovaly v letech 1541-1543 a 1562-1564. Města ztrácela třetinu až polovinu obyvatel. V reakci na tyto katastrofy vznikla specifická kategorie numismatických památek - morové tolary a z nich odvozené morové medaile.

Jáchymov jako centrum těžby stříbra a mincovní výroby začal razit první morové medaile kolem roku 1525. Místní medailéři, ovlivnění saskou a norimberskou tradicí, vytvořili ikonograficky bohatý repertoár. Konkrét Hieronymus Magdeburger vyrazil v roce 1527 sérii medailí s Mojžíšem vztyčujícím měděného hada - symbol uzdravení z Numeri 21:9. Tyto medaile dosahovaly průměru 40-60 mm a váhy 30-50 gramů.

Kremnice, druhé významné centrum, začala s produkcí morových medailí za vlády Ferdinanda I. (1526-1564). Kremnický medailér Christoph Fueszl vytvořil v roce 1544 monumentální medaili o průměru 72 mm zobrazující Krista jako Salvator Mundi obklopeného čtyřmi evangelisty. Latinský nápis DEVS REFVGIVM NOSTRVM IN TRIBVLATIONE (Bůh je naše útočiště v soužení) explicitně vyjadřuje ochrannou funkci.

Umělecký vrchol morových medailí představují díla Joachima Deschera z let 1550-1555. Jeho medaile kombinují vysoký reliéf s detailním provedením. Slavná "Pestblatter" z roku 1553 zobrazuje na aversu ukřižování s Marií a Janem, na reversu měděného hada s klečícími prosebníky. Technická dokonalost těchto ražeb překonávala soudobé mincovní produkce.

Během protireformace získaly morové medaile nový rozměr. Jezuitské misie distribuovaly benedikované medaile jako součást rekatolizačních kampaní. Medaile sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie se staly masovou produkcí. Pražská mincovna vyrobila v letech 1679-1680 během velké morové epidemie přes 100 000 drobných morových medailí pro bezplatnou distribuci.

18. století přineslo postupný zánik morových medailí jako ochranných předmětů. Osvícenství a rozvoj medicíny snížily víru v magickou moc medailí. Poslední velká série vznikla během morové epidemie 1713-1714. Pozdější ražby měly již pouze pamětní charakter dokumentující překonané epidemie.

Ikonografie a symbolika

Základní ikonografický program morových medailí vycházel z biblických témat. Nejčastějším motivem byl Mojžíš vztyčující měděného hada v poušti - starozákonní prefigurace Kristova ukřižování a symbol uzdravení. Tento motiv se objevuje na více než 40% dochovaných exemplářů. Kompozice obvykle zobrazuje Mojžíše s holí, na níž je had, kolem klečící a umírající Izraelité.

Novozákonní motivy zahrnovaly ukřižování, často doplněné nápisem ASPICITE ET VIVITE (Pohleďte a žijte). Kristus jako Salvator Mundi (Spasitel světa) s globem a žehnající rukou symbolizoval univerzální ochranu. Zmrtvýchvstání Krista představovalo vítězství nad smrtí. Některé medaile zobrazovaly Krista jako lékaře s nápisem CHRISTVS MEDICVS ANIMAE ET CORPORIS.

Mariánská ikonografie využívala zobrazení Panny Marie Pomocné, Bolestné nebo jako Mater Misericordiae chránící věřící pod svým pláštěm. Immaculata stojící na půlměsíci a hadovi symbolizovala vítězství nad zlem a nemocí. Pieta představovala soucit s trpícími. Růžencové motivy odkazovaly na modlitbu jako duchovní lék.

Světci ochránci proti moru tvořili významnou skupinu. Sv. Roch s morovou ranou na stehně, sv. Šebestián probodaný šípy, sv. Rozálie s lebkou a křížem. Čtrnáct svatých pomocníků bylo často zobrazováno společně. Lokální patroni - sv. Václav, sv. Štěpán, sv. Ladislav - dodávali medailím regionální charakter.

Memento mori motivy připomínaly pomíjivost života. Lebky, kostlivci s kosou, přesýpací hodiny, hořící svíce. Nápisy jako MEDIA VITA IN MORTE SVMVS (Uprostřed života jsme ve smrti) nebo HODIE MIHI CRAS TIBI (Dnes mně, zítra tobě) zdůrazňovaly nutnost připravenosti na smrt.

Technické aspekty

Výroba morových medailí vyžadovala nejvyšší medailérské umění. Na rozdíl od mincí nebyly omezeny váhovým standardem, což umožňovalo větší průměr (40-80 mm) a vyšší reliéf (3-5 mm). Používalo se kvalitnější stříbro (930-950/1000), výjimečně zlato pro aristokratické objednavky. Bronzové a mosazné varianty sloužily pro lidové vrstvy.

Razidla pro morové medaile vyráběli specializovaní rytci. Proces začínal voskovým modelem, který se odléval do bronzu jako hub. Z hubu se vytvářely ocelová razidla pro vlastní ražbu. Detaily se dodatečně dorychovávaly. Některé medaile vyžadovaly až 20 úderů těžkým kladivem nebo šroubovým lisem pro dosažení ostrosti reliéfu.

Povrchové úpravy zvyšovaly estetickou a symbolickou hodnotu. Zlacení důležitých partií (svatozář, kříž), stříbření bronzových medailí, patinování pro zvýraznění reliéfu. Některé medaile měly ouško pro nošení, jiné byly zasazovány do pouzder z drahých kovů nebo relikviářů.

Funkce a použití

Primární funkcí morových medailí byla duchovní ochrana. Věřící je nosili na krku jako amulet, drželi při modlitbě, přikládali k nemocným. Církevní benedikce zvyšovala jejich účinnost. Některé medaile obsahovaly dutinu pro relikvie nebo svěcenou půdu, což posilovalo jejich sakrální charakter.

Votivní funkce se projevovala zavěšováním medailí v kostelech jako poděkování za uzdravení nebo prosba o ochranu. Poutní místa - Mariazell, Altötting, Svatá Hora - prodávala specifické morové medaile jako součást poutní devoce. Tyto medaile sloužily i jako doklad vykonané pouti.

Pamětní aspekt dokumentoval překonané epidemie. Městské rady objednávaly medaile k připomínce konce moru. Datované exempláře s počtem obětí představují cenný historický pramen. Některé medaile zobrazovaly konkrétní města během epidemie s anděly nebo démony.

Sociální funkce zahrnovala demonstraci zbožnosti a statusu. Zlaté a stříbrné medaile nosila aristokracie, bronzové měšťané, cínové a olověné chudina. Cechovní medaile s patrony řemesel posilovaly skupinovou identitu. Distribuce medailí církví upevňovala náboženskou autoritu.

Regionální varianty

České morové medaile charakterizuje spojení místních patronů s univerzální symbolikou. Sv. Václav s praporcem a štítem, sv. Vojtěch s berlou, sv. Jan Nepomucký (od 18. století). Nápisy často dvojjazyčné - latina a čeština. Pražské ražby technicky vynikající, venkovské primitivnější ale ikonograficky zajímavé.

Saské medaile ovlivněné lutheránstvím zdůrazňovaly sola scriptura. Biblické citáty v němčině, absence mariánských motivů a většiny světců. Martin Luther jako nový patron. Technicky dokonalé díky norimberské tradici. Augsburské a drážďanské dílny produkovaly luxusní exempláře pro export.

Italské medaile barokně expresivní s dramatickými kompozicemi. Sv. Karel Boromejský mezi morovými, ekstáze sv. Rozálie. Papežské ražby s tiárou a klíči. Benátské medaile zobrazovaly město chráněné sv. Markem. Neapolské varianty se sv. Jenarem. Vysoký reliéf, často lité místo ražené.

Sběratelství a hodnota

Morové medaile patří k vyhledávaným numismatickým artefaktům. Vzácnost určuje kombinace faktů - medailér, zachovalost, historický význam, proveniece. Signované kusy Deschera nebo Magdeburgera dosahují cen 5-20 tisíc eur. Unikáty jako zlatá kremnická medaile z roku 1527 přesahují 100 tisíc eur.

Instituce jako Kunsthistorisches Museum Vídeň, Národní muzeum Praha nebo Magyar Nemzeti Múzeum Budapešť vlastní komplexní kolekce. Vatikánská sbírka obsahuje přes 3000 morových medailí. Specializované katalogy - Gohl, Huszár, Fiala - dokumentují typologii a varianty.

Vědecký význam

Morové medaile představují cenný pramen pro studium dějin medicíny, náboženství a mentality. Ikonografie dokládá vnímání nemoci a smrti, strategie zvládání krize. Nápisy obsahují dobové modlitby, zaříkání, medicínské teorie. Datované exempláře umožňují přesnou chronologii epidemií.

Metalografická analýza odhaluje provenience kovů, technologie výroby, obchodní sítě. Opotřebení indikuje intenzitu používání. Nálezy v hrobech dokládají pohřební rituály. Geografické rozšíření mapuje šíření epidemií a poutní cesty. Interdisciplinární výzkum propojuje numismatiku, historii, religionistiku a epidemiologii.

Zajímavosti

• Největší morová medaile - kremnická z roku 1679 - měří 127 mm v průměru a váží 385 gramů
• Některé morové medaile obsahovaly jedovaté sloučeniny rtuti jako "medicínskou" složku
• Falzátoři morových medailí byli trestáni upálením jako kacíři a šiřitelé moru
• DNA analýza koroze na medailích z morových hrobů potvrdila přítomnost Yersinia pestis
• Albrecht Dürer navrhl design morové medaile (1523), ale realizace se nedochovala
• Největší depot morových medailí - 1847 kusů - byl objeven v roce 1923 v základech kostela v Krakově