Nanking

Nanking (dnes častěji Nanking/Nan-ťing, čínsky Nanjing) je velké město ve východní Číně na řece Jang-c’-ťiang. Patří k nejvýznamnějším historickým metropolím země, opakovaně sloužil jako hlavní město a dodnes je politickým, kulturním i průmyslovým centrem provincie Ťiang-su.

Historie

Dějiny Nankingu sahají hluboko do starověku a jsou úzce spojené s polohou na dolním toku Jang-c’-ťiangu, kde se křížily vodní i suchozemské cesty a kde bylo možné kontrolovat přístup do vnitrozemí i k pobřeží. Oblast byla osídlená dávno před vznikem jednotné Číny a už v období Válčících států se zde nacházela důležitá opevněná sídla. V následujících staletích se město stalo jedním z klíčových uzlů jihovýchodní Číny a postupně získalo pověst místa vzdělanosti, správy a obchodu.

Výjimečné postavení Nankingu se naplno projevilo ve středověku, kdy se opakovaně ocitl v roli politického centra. Zvláště významné je období tzv. Šesti dynastií, kdy byl Nanking (v různých dobových názvech) sídelním městem některých jižních režimů. Tato éra posílila kulturní význam oblasti a přispěla k rozvoji literatury, vzdělávání i náboženského života, který byl na jihu Číny tradičně živý. Později, ve 14. století, se Nanking zapsal do dějin jako první metropole dynastie Ming. Zakladatel dynastie císař Chung-wu (Hongwu) zde vybudoval rozsáhlé městské opevnění a správní infrastrukturu; právě nankingské hradby patří dodnes k největším dochovaným městským fortifikacím svého druhu. Až následně byl dvůr přesunut severněji do Pekingu, Nanking však zůstal mimořádně důležitým správním a vojenským opěrným bodem.

V 19. století se město stalo jedním z center dramatických otřesů, které doprovázely oslabování císařské moci. Během povstání tchaj-pchingů byl Nanking dobyt a povstalci z něj učinili svou metropoli. Následné boje a represe patřily k nejničivějším epizodám čínských dějin novověku a výrazně zasáhly obyvatelstvo i hospodářství širšího regionu. Přelom 19. a 20. století pak přinesl modernizační tlak, rozvoj průmyslu a dopravy a také politickou nestabilitu spojenou s pádem císařství.

Ve 20. století se Nanking znovu ocitl v centru státní politiky: v období republiky se stal sídlem vlády a symbolem modernizačních snah. Zároveň však město tragicky poznamenala druhá čínsko-japonská válka. Po dobytí Nankingu japonskou armádou v roce 1937 došlo k masovým zločinům na civilním obyvatelstvu, které jsou dodnes připomínány jako nankingský masakr. Po skončení druhé světové války a následné občanské válce se politické centrum Číny přesunulo jinam, Nanking si ale udržel význam jako klíčová metropole dolního toku Jang-c’-ťiangu a jako důležité město v systému moderní čínské správy. Dnes je hlavním městem provincie Ťiang-su a zároveň jedním z nejvýznamnějších měst širší oblasti kolem Jang-c’-ťiangu.

Město, poloha a současný význam

Nanking leží v hospodářsky mimořádně silném pásu východní Číny. Řeka Jang-c’-ťiang zde vytváří přirozenou dopravní osu a spolu s hustou sítí železnic a dálnic předurčuje město k roli logistického a průmyslového centra. Vedle tradičních odvětví se v posledních desetiletích výrazně rozvíjejí technologie, strojírenství, chemický průmysl a výzkum; město je známé také koncentrací univerzit a vědeckých institucí. Díky tomu se Nanking podílí na dynamice celého regionu, který patří k ekonomicky nejsilnějším částem Číny.

Historická vrstva města je čitelná v urbanismu i památkách. K nejvýraznějším patří rozsáhlé městské hradby z období Ming, které dodnes vymezují část staršího jádra, a řada míst spojených s republikánskou érou i moderními dějinami. Charakteristická je také přítomnost velkých parků a jezer a členitý terén v okolí, který kontrastuje s moderní výstavbou a širokými bulváry. Nanking je zároveň významným kulturním centrem: vedle muzeí a knihoven má silnou tradici vzdělanosti a literární kultury, která se k městu váže po staletí. V každodenním životě se zde prolíná obraz historické metropole s rolí moderního velkoměsta, které je součástí jedné z nejrychleji se proměňujících oblastí světa.