Národní obrození

Národní obrození bylo kulturní a společenské hnutí v českých zemích od konce 18. do poloviny 19. století, které usilovalo o obnovu českého jazyka, kultury a národního vědomí. Toto období přineslo rozvoj české literatury, vědy a umění, položilo základy moderního českého národa a významně ovlivnilo podobu českého státu včetně národních symbolů zobrazovaných na mincích a bankovkách.

Historie

Národní obrození začalo v osvícenské době jako reakce na germanizační reformy Josefa II. a úpadek českého jazyka ve veřejném životě. První fáze od 70. let 18. století do počátku 19. století byla především vědecká a obranná. Učenci jako Josef Dobrovský, Gelasius Dobner a František Martin Pelcl studovali český jazyk a historii, dokazovali jeho starobylost a kulturní hodnotu. Vznikaly první vědecké práce o české gramatice a literatuře.

Druhá fáze od počátku 19. století do 30. let byla obdobím jazykového a literárního rozvoje. Josef Jungmann vytvořil česko-německý slovník a překládal světovou literaturu. Rozvinula se původní česká literatura zásluhou Františka Ladislava Čelakovského, Jana Kollára a Václava Hanky. Vzniklo České museum jako středisko vědeckého života. Čeština začala pronikat do škol a úřadů. Antonín Jaroslav Puchmajer a jeho kruh rozvíjeli českou poezii.

Třetí fáze od 30. do 60. let 19. století byla dobou politického probuzení. František Palacký psal monumentální Dějiny národu českého, které formovaly české historické vědomí. Karel Havlíček Borovský založil moderní českou žurnalistiku. Vznikla česká politická reprezentace vedená Palackým a Františkem Ladislavem Riegrem. Čeština se prosadila v divadle díky Josefu Kajetánu Tylovi a Václavu Klimentu Klicperovi.

Revoluční rok 1848 představoval vrchol obrozeneckých snah. Slovanský sjezd v Praze formuloval program národní rovnoprávnosti. České požadavky na federalizaci monarchie však nebyly vyslyšeny. V 50. letech nastalo období bachovského absolutismu, ale obrozenecké ideály již zapustily hluboké kořeny. Založení Národního divadla a české univerzity v následujících desetiletích dovršilo obrozenecký program.

Národní obrození vytvořilo moderní českou identitu založenou na jazyce, historii a kultuře. Vznikla představa českého národa jako dědice slavné minulosti svatováclavské a husitské tradice. Obrozenecké ideály demokratismu, vzdělanosti a humanity se staly trvalou součástí českého národního charakteru. Symbol českého lva a svatováclavské koruny, propagované obrozenci, se stal součástí státní symboliky včetně mincí.

Osobnosti a instituce obrození

Klíčovou postavou prvního období byl Josef Dobrovský, zakladatel slavistiky, autor první vědecké české gramatiky a Německo-českého slovníku. Zkoumal staré rukopisy a položil základy kritické historiografie. Jeho žáci rozvinuli jeho dílo do praktické roviny. František Palacký se stal otcem národa díky svým Dějinám, které představily Čechy jako dějinný subjekt rovnocenný velkým evropským národům.

Národní muzeum založené roku 1818 se stalo centrem vědeckého života. Vydávalo časopisy, organizovalo výzkumy a budovalo sbírky. Matice česká od roku 1831 vydávala české knihy a podporovala národní literaturu. Měšťanská beseda, Sokol a Hlahol šířily národní vědomí mezi širokými vrstvami. České divadlo hrané ve Stavovském a později v Prozatímním divadle kultivovalo jazyk a posilovalo národní hrdost.

Významnou roli sehrály i ženy jako Božena Němcová, autorka Babičky, nebo Karolina Světlá. Jejich díla formovala představu českého venkova a národních tradic. Umělci jako Josef Mánes a Mikoláš Aleš vytvořili vizuální podobu českého národního stylu, který se uplatnil v architektuře, užitém umění a později i na československých mincích a bankovkách.

Zajímavosti

• Rukopisy královédvorský a zelenohorský, údajně staré české památky objevené Václavem Hankou, byly později prokázány jako padělky, ale sehrály důležitou roli v posílení národního sebevědomí.
• Národní divadlo bylo postaveno výhradně z českých sbírek bez státní podpory, což dokazovalo ekonomickou sílu české společnosti.
• Mnozí obrozenci pocházeli z německy mluvících rodin, ale vědomě se přihlásili k české národnosti, což dokládá, že národnost byla věcí volby, ne původu.