Noc dlouhých nožů

Noc dlouhých nožů bylo krycí označení pro vlnu politických vražd, kterou nacistický režim provedl v noci z 30. června na 1. července 1934. Hlavními obětmi se stali velitel SA Ernst Röhm a vedení úderných oddílů. Akce upevnila Hitlerovu absolutní moc a odstranila poslední potenciální rivalitu uvnitř hnutí.

Historie

Kořeny krvavé čistky sahaly k vnitřním rozporům nacistického hnutí, které se vyhrotily po uchopení moci v lednu 1933. Úderné oddíly SA pod vedením Ernsta Röhma čítaly na vrcholu své síly přes čtyři miliony mužů a představovaly masovou základnu strany. Röhm a mnozí příslušníci SA očekávali, že převzetí moci přinese radikální sociální revoluci a že jejich organizace pohltí konzervativní reichswehr a stane se jádrem nové lidové armády.

Tyto ambice narážely na odpor mocných skupin, o jejichž podporu Hitler nemohl přijít. Důstojnický sbor reichswehru pohrdal neukázněnými pouličními rváči z SA a odmítal jakékoli sloučení s nimi. Průmyslníci a bankéři, kteří financovali nacistický vzestup, se obávali socialistické rétoriky Röhma a jeho stoupenců volajících po takzvané druhé revoluci. Prezident Paul von Hindenburg, stále formální hlava státu, dával najevo nespokojenost s nekontrolovaným násilím SA.

Hitler stál před dilematem. Röhm patřil k jeho nejstarším spolubojovníkům, jediný z nacistických pohlavárů si s ním tykal. Zároveň však jeho ambice ohrožovaly křehkou rovnováhu, na níž nacistická moc spočívala. Armádní generálové dali jasně najevo, že jejich loajalita je podmíněna odstraněním hrozby ze strany SA. S blížící se smrtí stárnoucího Hindenburga potřeboval Hitler podporu reichswehru, aby mohl převzít i prezidentský úřad.

Rozhodnutí padlo na jaře 1934. Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich, kteří vedli konkurenční SS a bezpečnostní službu SD, dodávali Hitlerovi zprávy o údajném spiknutí Röhma proti němu. Hermann Göring, který soupeřil s Röhmem o vliv, tyto intriky podporoval. Zda skutečně existoval plán puče, je sporné. Pravděpodobnější je, že zprávy byly zveličeny nebo vymyšleny, aby ospravedlnily likvidaci nepohodlného spojence.

Jako záminka posloužilo setkání vedení SA v bavorském lázeňském městečku Bad Wiessee naplánované na 30. června 1934. Hitler se rozhodl jednat osobně. V doprovodu ozbrojené eskorty SS přiletěl časně ráno do Mnichova a odtud se vydal k hotelu Hanselbauer, kde nocovali Röhm a další důstojníci SA. Překvapení spáči byli vytaženi z postelí a zatčeni. Röhm byl odvezen do věznice Stadelheim v Mnichově.

Současně s mnichovskou akcí probíhaly zatýkání a popravy po celém Německu. V Berlíně řídil operaci Göring, který využil příležitosti k odstranění osobních nepřátel bez ohledu na jejich spojení s SA. Oddíly SS postupovaly podle předem připravených seznamů a vraždily bez soudního řízení. Oběti často netušily, proč umírají, a některé byly zastřeleny přímo ve svých domovech před očima rodin.

Röhmovi byla nabídnuta možnost sebevraždy. Do cely mu příslušníci SS položili nabitou pistoli a dali mu deset minut. Když odmítl, vstoupili dovnitř a zastřelili ho. Jeho poslední slova údajně zněla: Můj vůdče, můj vůdče. Loajalita muže, který stál u kolébky nacistického hnutí, mu nezachránila život.

Oběti a důsledky

Přesný počet obětí noci dlouhých nožů není znám. Oficiální nacistická zpráva uváděla sedmdesát sedm mrtvých, skutečné číslo bylo pravděpodobně několikanásobně vyšší. Odhady historiků se pohybují mezi sto padesáti a dvěma sty oběťmi, někteří badatelé uvádějí čísla ještě vyšší. Mnohá těla nebyla nikdy nalezena a příbuzní se o osudu svých blízkých dozvěděli až po letech nebo vůbec.

Mezi zavražděnými nebyli pouze příslušníci SA. Bývalý kancléř Kurt von Schleicher, který se pokoušel o politické intriky proti Hitlerovi, byl zastřelen ve svém berlínském bytě spolu s manželkou. Gregor Strasser, někdejší Hitlerův rival o vedení strany, sdílel stejný osud. Katolický politik Erich Klausener, kritik režimu, byl zavražděn ve své kanceláři. Někteří zemřeli omylem, když byli zaměněni za jiné osoby stejného jména.

Hitlerova vláda dodatečně legalizovala vraždy zákonem o nouzové obraně státu z 3. července 1934. Ministr spravedlnosti Franz Gürtner prohlásil, že opatření byla nutná k záchraně národa před zrádci. Reichstag, zbavený jakékoli nezávislosti, schválil zákon jednomyslně. Právní stát byl definitivně pohřben a vražda prohlášena za legitimní nástroj vládnutí.

Armádní velení přijalo čistku s uspokojením. Reichswehr zůstal jedinou ozbrojenou silou v zemi a generálové věřili, že domestikovali nacistické hnutí. Tato iluze se ukázala jako osudná. Po Hindenburgově smrti v srpnu 1934 složili důstojníci přísahu osobně Hitlerovi a stali se nástroji jeho agresivní politiky. SA přežila jako marginalizovaná organizace bez politického významu, zatímco SS pod vedením Himmlera se stala nositelkou nacistického teroru.

Pro nacistický režim znamenala noc dlouhých nožů konsolidaci moci. Hitler prokázal ochotu obětovat i nejbližší spolupracovníky a nikdo si již nemohl být jistý bezpečím. Kultura strachu prostoupila stranickou hierarchii a učinila jakoukoli opozici nemyslitelnou. Metody použité v červnu 1934 předznamenaly pozdější praktiky tajné policie, koncentračních táborů a vyhlazovacích akcí.

Zajímavosti

• Název operace zněl Kolibřík, označení noc dlouhých nožů se vžilo až dodatečně podle údajného lidového rčení.
• Hitler osobně zatýkal Röhma a další vůdce SA, což bylo jeho jedinou přímou účastí na násilné akci.
• Göring nechal po akci zničit všechny písemné rozkazy, aby nezůstaly důkazy o plánování vražd.
• Britský velvyslanec komentoval události slovy, že Německo se vrátilo do časů středověkých vendett.