Šátečky

Šátečky představovaly neobvyklou formu platidla používanou slovanskými kmeny v raném středověku, kdy sloužily řídce tkané kousky plátna jako prostředek směny. Tyto textilní peníze, doložené arabským cestopiscem Ibn Jákúbem při jeho cestách středoevropskými zeměmi v 60. letech 10. století, nahrazovaly mince v oblastech s nedostatkem kovového oběživa.

Historie

Fenomén textilních platidel u západních Slovanů je jedinečně zdokumentován díky zprávám andaluského kupce a cestovatele Ibráhíma ibn Jákúba, který v letech 965 až 966 procestoval střední Evropu. Jeho cestopis, dochovaný v pozdějších arabských opisech, přináší cenné svědectví o hospodářských poměrech slovanských kmenů v období před plným rozšířením mincovního oběživa. Ibn Jákúb zaznamenal, že Slované používali jako platidlo kusy řídce tkaného plátna standardizovaných rozměrů.

Vznik tohoto neobvyklého platebního systému souvisel s nedostatkem drahých kovů v některých oblastech slovanského osídlení a současně s rozvinutou tradicí textilní výroby. Domácí tkalcovství patřilo k základním řemeslům každé slovanské osady a plátno tak představovalo všeobecně dostupnou, ale přesto hodnotnou komoditu. Standardizace rozměrů těchto látkových kusů umožnila jejich využití jako jednotky hodnoty při obchodních transakcích.

Podle Ibn Jákúbovy zprávy měly šátečky pevně stanovený kurz vůči kovovým mincím. Přepočet udává, že deset šátečků odpovídalo hodnotě jednoho denáru, což naznačuje propracovaný systém směnných kurzů. Termín, který arabský cestovatel použil, lze interpretovat různě - mohl mít na mysli byzantský solidus, arabský dirham nebo západoevropský denár. Tato směnná relace dokládá, že šátečky nebyly pouze primitivním platidlem, ale součástí komplexního monetárního systému.

Archeologické nálezy z velkomoravských hradišť částečně potvrzují Ibn Jákúbovy zprávy. Na lokalitách jako Mikulčice, Pohansko u Břeclavi nebo Staré Město u Uherského Hradiště byly objeveny pozůstatky textilií a doklady rozvinuté textilní produkce. Fragmenty tkanin nalezené v hrobových výbavách a sídlištních vrstvách dokládají vysokou úroveň tkalcovského řemesla již v 9. a 10. století.

Používání látkových platidel nebylo ve středověké Evropě zcela ojedinělé. Podobné systémy jsou doloženy z Islandu, kde se jako platidlo používalo sukno zvané vaðmál, nebo ze severní Rusi, kde tuto funkci plnily kožešiny. Textilní platidla představovala praktické řešení v ekonomikách, které měly omezený přístup k drahým kovům, ale disponovaly rozvinutou řemeslnou výrobou.

Systém šátečkových platidel postupně zanikal s rozšířením denárového mincovnictví za vlády prvních Přemyslovců. Od konce 10. století začaly české mincovny razit vlastní stříbrné denáry, které postupně vytlačily alternativní formy platidel. Přechod od naturální směny k plně monetizované ekonomice byl však postupný a v odlehlých oblastech přetrvávaly různé formy náhradních platidel ještě dlouho do vrcholného středověku.

Výroba a vlastnosti šátečkových platidel

Šátečky určené k platebním účelům se vyráběly ze lněného plátna specifickou technikou řídkého tkaní. Tato metoda zajišťovala, že látka byla lehká a vzdušná, ale přitom dostatečně pevná pro manipulaci při obchodních transakcích. Standardizované rozměry každého kusu byly zásadní pro fungování systému - pouze takto bylo možné zajistit jejich vzájemnou zaměnitelnost a všeobecnou akceptaci.

Výroba probíhala na vertikálních tkalcovských stavech, které byly běžným vybavením slovanských domácností. Archeologické nálezy dokládají přítomnost závaží k napínání osnovy, člunků a dalších tkalcovských pomůcek. Kvalita plátna určeného pro platební účely musela splňovat určité minimální standardy, aby byla látka přijímána jako platidlo.

Uchování hodnoty šátečků vyžadovalo specifické skladovací podmínky. Textilie musely být chráněny před vlhkostí, hmyzem a mechanickým poškozením. Pravděpodobně se ukládaly v suchých prostorách, zabalené do ochranných obalů nebo uložené v truhlách. Životnost takového platidla byla omezená, což mohlo vést k pravidelné obměně oběživa.

Ověřování pravosti a kvality šátečků při transakcích vyžadovalo určité znalosti textilní výroby. Obchodníci museli být schopni rozpoznat správnou hustotu tkaní, kvalitu použitého materiálu a dodržení standardních rozměrů. Existence falešných nebo nekvalitních kusů mohla narušit důvěru v tento platební systém.

Zajímavosti

• Název "šátečky" je moderní český překlad arabského termínu, který Ibn Jákúb použil - původní výraz mohl znamenat také "závoje" nebo "přehozy"
• Některé šátečky mohly být označeny zvláštními značkami nebo vzory, které garantovaly jejich původ a kvalitu
• V období neúrody nebo válečných konfliktů mohly šátečky sloužit dvojímu účelu - jako platidlo i jako oděv
• Systém textilních platidel přetrval nejdéle v oblastech Polabských Slovanů, kde se používal ještě v 11. století
• Moderní ekonomové považují šátečkový systém za příklad "komoditních peněz" s vnitřní užitnou hodnotou
• Podobný princip látkových platidel nezávisle vznikl v předkolumbovské Americe, kde Aztékové používali kakao a bavlněné pláště