Šátečky

Šátečky byly platidlo ve formě řídce tkané látky, které je známo ze zprávy cestovatele Ibráhíma ibn Jákúba, který v letech 965-966 cestoval po slovanských zemích. Podle této zprávy šátečky sloužily jen k placení a 10 šátečků se rovnalo denáru. Šátečky jsou doloženy i archeologicky z moravských výzkumů, což potvrzuje jejich skutečné používání v raně středověké střední Evropě.

Historie

Šátečky představují unikátní formu komoditních peněz z období před zavedením mincovnictví ve slovanských zemích 10. století. Ibráhím ibn Jákúb byl arabský kupec a diplomat, který kolem roku 965-966 podnikl cestu po střední Evropě a zanechal cenné svědectví o hospodářských poměrech raných slovanských států. Jeho zpráva je významná tím, že popisuje konkrétní směnný kurz mezi šátečky a denáry, což dokládá existenci propracovaného měnového systému i bez kovových mincí. Používání textilií jako platidla nebylo ve středověku výjimečné - podobné systémy existovaly v různých částech Evropy a Asie, kde kvalitní tkaniny reprezentovaly standardizovanou hodnotu. Moravské nálezy textilních fragmentů z 10. století poskytují archeologické potvrzení Ibn Jákúbovy zprávy a ukazují, že šátečky nebyly pouze teoretickým konstruktem, ale skutečně používaným platidlem. Zavedení českých denárů ve druhé polovině 10. století postupně vytlačilo šátečky z oběhu, ale jejich existence dokládá sofistikovanost předmincovního hospodářství.

Funkce šátečků jako platidla vyžadovala standardizaci kvality a velikosti, aby bylo možné zajistit důvěru v jejich hodnotu. Řídké tkaní umožňovalo relativně rychlou a levnou výrobu při zachování potřebné kvality materiálu. Kurz 10 šátečků = 1 denár naznačuje, že šátečky sloužily především pro drobné platby, zatímco denáry byly rezervovány pro větší transakce. Praktické výhody šátečků zahrnovaly snadnou přenosnost, možnost dělení na menší části a využití jako užitného předmětu nad rámec platební funkce. Nevýhody spočívaly v náchylnosti k poškození, variabilní kvalitě tkaní a obtížné kontrole pravosti. Archeologické nálezy z moravských lokalit poskytují informace o technikách výroby a používaných materiálech, které odpovídají popisu Ibn Jákúba. Přechod od šátečků k mincím představoval důležitý krok v monetizaci české ekonomiky a integrace do evropského obchodního systému. Šátečky tak dokumentují přechodné období mezi barterním obchodem a plně rozvinutým mincovním systémem, kdy se středoevropské společnosti přizpůsobovaly novým ekonomickým podmínkám.

Zajímavosti

• Ibn Jákúb je jediným písemným pramenem dokládajícím existenci šátečků jako platidla
• Kurz 10:1 vůči denáru činil ze šátečků nejmenší běžně používanou platební jednotku
• Moravské archeologické nálezy potvrdily pravdivost arabského cestovatele po více než tisíci letech
• Šátečky představují přechodný stupeň mezi naturálním obchodem a mincovním hospodářstvím
• Textilní platidla se používala současně s šátečky i v jiných částech středověké Evropy