Schönbrunn

Schönbrunn je barokní zámecký komplex ve Vídni, bývalá letní rezidence habsburských císařů a symbol mocenského vrcholu monarchie. Jako jedna z nejvýznamnějších památek rakouského císařství se Schönbrunn objevuje na rakouských a pamětních mincích, včetně dvoueurové mince a zlatých investičních mincí Münze Österreich.

Historie

Historie Schönbrunnu sahá do 14. století, kdy na místě dnešního zámku stával mlýn Katterburg s vinicemi. Název Schönbrunn, v překladu krásná studna, pochází od pramene objeveného císařem Matyášem při lovu roku 1619, který pramen označil za schöner Brunnen. Pozemek získali Habsburkové roku 1569, ale první významnou stavbu zde nechala vybudovat až Eleonora Gonzagová, vdova po císaři Ferdinandu II., která si zde roku 1642 postavila lustschloss, letohrádek pro dvorní zábavy.

Zásadní zlom v historii Schönbrunnu přišel roku 1683 během druhého tureckého obléhání Vídně, kdy byl letohrádek těžce poškozen. Císař Leopold I. se rozhodl na troskách vybudovat reprezentativní letní rezidenci, která by soupeřila s francouzským Versailles. Projekt zadal roku 1688 baroknímu architektovi Johannu Bernardu Fischerovi z Erlachu, který navrhl monumentální palác s 1441 místnostmi. První plány byly příliš ambiciózní a nákladné, proto Fischer vytvořil skromnější verzi, jejíž stavba začala roku 1696. Po smrti Leopolda I. roku 1705 stavba stagnovala kvůli válce o španělské dědictví a finančním potížím monarchie.

Skutečný rozkvět Schönbrunnu nastal za vlády Marie Terezie, která zámek získala roku 1728 jako svatební dar od svého otce Karla VI. Po nástupu na trůn roku 1740 učinila ze Schönbrunnu svou oblíbenou rezidenci a centrum habsburského dvora. V letech 1743 až 1749 nechala palác přestavět podle plánů dvorního architekta Nikolause Pacassiho. Vznikla rokoková podoba zámku s charakteristickou žlutou fasádou, nazývanou schönbrunnská žluť, která se stala symbolem habsburské monarchie. Marie Terezie zde trávila letní měsíce s manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským a jejich šestnácti dětmi. V zámku se narodilo několik budoucích panovníků včetně císařů Josefa II. a Leopolda II.

Za Josefa II. byl park zpřístupněn veřejnosti a Schönbrunn se stal místem osvícenských reforem. Císař zde přijímal filosofy a učence, v zámecké oranžerii pěstoval exotické rostliny a podporoval přírodní vědy. Jeho nástupce František II., později rakouský císař František I., využíval Schönbrunn během napoleonských válek. Paradoxně zde dvakrát, v letech 1805 a 1809, sídlil Napoleon Bonaparte po obsazení Vídně. V schönbrunnském zrcadlovém sále Napoleon roku 1810 požádal o ruku arcivévodkyni Marii Luisu, dceru Františka I. Jejich syn, Napoleon II., titulární český král známý jako vévoda Reichstadtský, strávil v Schönbrunnu většinu svého krátkého života a roku 1832 zde zemřel.

Éra císaře Františka Josefa I. představovala poslední velkou kapitolu historie Schönbrunnu jako císařské rezidence. Císař se zde narodil roku 1830 a po většinu své dlouhé vlády zde trávil značnou část roku. V Schönbrunnu přijímal státníky z celé monarchie včetně českých politiků jako František Palacký, František Ladislav Rieger nebo Karel Kramář. Zde podepisoval důležité dokumenty týkající se českých zemí, včetně rakousko-uherského vyrovnání roku 1867, které významně ovlivnilo postavení Čech v monarchii. Jeho manželka císařovna Alžběta, známá jako Sisi, měla v zámku vlastní apartmány, ale kvůli neshodám s dvorskou etiketou zde trávila málo času.

Posledním habsburským obyvatelem Schönbrunnu byl císař Karel I., který zde 11. listopadu 1918 podepsal zřeknutí se účasti na státních záležitostech, čímž fakticky skončila habsburská vláda. Po rozpadu monarchie přešel zámek do vlastnictví Rakouské republiky. Za druhé světové války zámek poškodilo bombardování, po válce sloužil jako velitelství britské okupační správy. Od roku 1996 je Schönbrunn zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO a patří k nejnavštěvovanějším památkám Rakouska s více než čtyřmi miliony návštěvníků ročně.

Architektura a umělecké poklady

Zámecký komplex Schönbrunn představuje vrcholné dílo barokní architektury s prvky rokoka. Hlavní budova má 1441 místností, z nichž 45 je přístupných veřejnosti. Mezi nejvýznamnější patří Velká galerie, čtyřicet metrů dlouhý sál s freskami Gregoria Guglielmiho, kde se konal Vídeňský kongres roku 1815. Zrcadlový sál hostil šestiletého Wolfganga Amadea Mozarta při jeho prvním koncertě pro Marii Terezii roku 1762. Milionový pokoj, obložený růžovým palisandrem s indo-perskými miniaturami, představuje vrchol rokokového umění.

Zámecký park o rozloze 160 hektarů zahrnuje barokní zahrady s partery, fontánami a sochami, Gloriette na vrcholu kopce jako památník vojenských vítězství, nejstarší ZOO na světě založenou roku 1752 a Palmenhaus, secesní skleník z roku 1882. V parku se nachází římské ruiny, umělé romantické zříceniny z roku 1778, a Neptunova fontána, monumentální barokní dílo dokončené roku 1780.

Zajímavosti

• V zámku je 1441 pokojů, ale pouze 280 místností vytápěla Marie Terezie kvůli úsporám
• Napoleon Bonaparte bydlel v Schönbrunnu ve stejných pokojích, kde později zemřel jeho syn, vévoda Reichstadtský
• Císař František Josef I. používal v Schönbrunnu jednoduchou železnou postel a umýval se ve studené vodě
• V zámecké ZOO se roku 2007 narodilo první mládě pandy velké v Evropě počaté přirozenou cestou
• Schönbrunnský zámecký orchestr hraje denně koncerty Mozarta a Strausse v Oranžerii, kde dirigoval sám Wolfgang Amadeus Mozart