Stagflace
Stagflace je ekonomický jev kombinující stagnaci hospodářského růstu s vysokou inflací a nezaměstnaností. Tento termín vznikl spojením slov stagnace a inflace a představuje situaci, kdy ekonomika neroste, ale ceny stoupají, což vede investory k hledání alternativních aktiv jako jsou drahé kovy.
Historie
Pojem stagflace poprvé použil britský konzervativní politik Iain Macleod v 60. letech 20. století při projevu v Dolní sněmovně, když popisoval ekonomické problémy Spojeného království. Termín získal širší pozornost během ropné krize v 70. letech, kdy světová ekonomika čelila bezprecedentní kombinaci vysoké inflace a ekonomické stagnace. V roce 1973 embargo organizace OPEC způsobilo prudký nárůst cen ropy, což vedlo k první globální stagflační krizi. Spojené státy zažily pět čtvrtletí záporného růstu HDP, inflace se zdvojnásobila a v roce 1974 dosáhla dvojciferných hodnot. Nezaměstnanost kulminovala na 9 % v roce 1975. Tento fenomén zpochybnil do té doby převládající keynesiánské teorie a Phillipsovu křivku, která předpokládala inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností. Stagflace se stala katalyzátorem pro vznik nových ekonomických teorií, zejména monetarismu vedeného Miltonem Friedmanem.
Stagflace představuje pro ekonomiku mimořádně nebezpečnou situaci, protože tradiční nástroje hospodářské politiky selhávají. Při běžné recesi centrální banky snižují úrokové sazby a vlády zvyšují výdaje, ale tyto kroky by při stagflaci ještě zhoršily inflaci. Naopak boj proti inflaci zvýšením úroků by prohloubil recesi a nezaměstnanost. Hlavními příčinami stagflace jsou nabídkové šoky (prudký růst cen komodit, zejména energií), nadměrná měnová expanze kombinovaná s regulací trhů nebo strukturální problémy ekonomiky. Ekonom Robert Mundell navrhl řešení založené na současném zvýšení produkce snížením daní a omezení nabídky peněz zvýšením úrokových sazeb. Pro investory stagflace znamená erozi kupní síly peněz i pokles hodnoty akcií a dluhopisů. Proto se v těchto obdobích zvyšuje zájem o investiční zlato a stříbro, které historicky slouží jako uchovatel hodnoty v inflačním prostředí. Stagflace také vedla k vytvoření ekonomického ukazatele Misery index, který sčítá míru inflace a nezaměstnanosti jako měřítko ekonomické nespokojenosti obyvatelstva.
Zajímavosti
- Stagflace v 70. letech způsobila krach keynesiánství a vzestup monetarismu jako dominantní ekonomické doktríny
- Během stagflace 1973-1975 vzrostla cena zlata z 65 na 195 dolarů za unci, což představovalo 200% zhodnocení
- Prezident Nixon se pokusil bojovat proti stagflaci zmrazením mezd a cen na 90 dní, což situaci paradoxně zhoršilo
- Stagflace vedla ke zrušení brettonwoodského systému a definitivnímu odpoutání dolaru od zlata
- Některé ekonomické školy považují stagflaci za přirozenou součást hospodářského cyklu moderních ekonomik