Stagflace

Stagflace označuje ekonomickou anomálii, při které dochází současně k hospodářské stagnaci, rostoucí cenové hladině a vysoké míře nezaměstnanosti, což vytváří prostředí příznivé pro investice do zlata a dalších drahých kovů jako ochranných aktiv. Tento paradoxní stav ekonomiky porušuje tradiční ekonomické teorie a nutí centrální banky volit mezi protichůdnými měnovými politikami.

Historie

Pojem stagflace poprvé použil britský politik Iain Macleod v parlamentním projevu 17. listopadu 1965, kdy varoval před nebezpečnou kombinací stagnace a inflace v britské ekonomice. Termín vznikl spojením slov stagnation a inflation, přičemž Macleod popisoval situaci, kterou klasická ekonomická teorie považovala za nemožnou. Podle keynesiánského modelu měla existovat inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností, známý jako Phillipsova křivka.

První náznaky stagflačních tendencí se objevily již během Výmarské republiky ve dvacátých letech 20. století. Německo zažívalo současně hyperinflaci a ekonomickou stagnaci způsobenou válečnými reparacemi. Cena zlata v markách vzrostla z 170 marek za unci v roce 1919 na 87 bilionů marek v listopadu 1923. Němečtí občané masově kupovali zlaté mince a šperky jako jedinou ochranu před znehodnocením měny.

Velká Británie čelila stagflačním tlakům v šedesátých letech kvůli rozpadu koloniálního impéria a strukturálním problémům průmyslu. Libra šterlinků ztratila mezi lety 1967 a 1976 polovinu své hodnoty, zatímco nezaměstnanost vzrostla na 6 procent. Britové reagovali nákupem zlatých sovereignů, jejichž cena vzrostla z 3 liber v roce 1965 na 15 liber v roce 1974. Vláda dokonce zvažovala zákaz soukromého vlastnictví zlata.

Skutečná globální stagflace propukla v sedmdesátých letech jako důsledek ropných šoků. První ropná krize roku 1973, kdy země OPEC zvýšily ceny ropy o 400 procent, vyvolala celosvětovou recesi při současném růstu inflace. Druhý ropný šok 1979 situaci ještě zhoršil. Americká inflace dosáhla 13,5 procenta v roce 1980, nezaměstnanost překročila 10 procent a ekonomika stagnovala. Cena zlata explodovala z 35 dolarů za unci roku 1971 na rekordních 850 dolarů v lednu 1980.

Během této éry došlo k masivnímu přesunu kapitálu do drahých kovů. Krugerrand se stal nejprodávanější investiční mincí světa, Mexiko razilo miliony uncových libertadů a Kanada zahájila program Javorového listu. Švýcarské banky zaznamenaly desetinásobný nárůst prodeje zlatých slitků. Stříbro vzrostlo z 1,5 dolaru na 50 dolarů za unci díky spekulacím bratří Huntů, kteří věřili, že stagflace zničí papírové měny.

Japonsko zažilo vlastní verzi stagflace v devadesátých letech po prasknutí bubliny na trhu nemovitostí a akcií. Ztracená dekáda kombinovala nulový růst s deflací a rostoucí nezaměstnaností. Paradoxně japonští investoři nakupovali platinu a palladium místo zlata, protože očekávali jejich průmyslové využití při ekonomickém oživení. Bank of Japan držela úrokové sazby na nule, ale nedokázala stimulovat ekonomiku.

Rusko prožilo extrémní stagflaci po rozpadu Sovětského svazu 1991. HDP klesl o 40 procent, inflace dosáhla 2500 procent ročně a nezaměstnanost vzrostla na 15 procent. Rusové masově vyměňovali rubly za americké dolary nebo zlaté červonce z carské éry. Centrální banka ztratila kontrolu nad měnovou politikou a ekonomika se dollarizovala. Cena trojské unce zlata v rublech vzrostla z 5000 rublů v roce 1992 na 150 000 rublů v roce 1998.

Finanční krize 2008 vyvolala obavy z nové stagflace. Centrální banky spustily bezprecedentní měnové stimuly, kvantitativní uvolňování vytisklo biliony dolarů, eur a jenů. Přesto ekonomický růst zůstal slabý a vznikly obavy z budoucí inflace. Cena zlata reagovala růstem z 800 dolarů na historické maximum 1920 dolarů v září 2011. ETF fondy zaznamenaly rekordní přílivy, fyzické zlato bylo vyprodané a prémiové nad spotovou cenou dosáhly 10 procent.

Argentina představuje učebnicový příklad chronické stagflace. Od roku 2010 čelí kombinaci vysoké inflace (průměrně 40 procent ročně), ekonomické stagnace a rostoucí nezaměstnanosti. Argentinci tradičně kupují americké dolary a zlato jako ochranu. Vláda zavedla kapitálové kontroly, omezila nákup dolarů a dokonce zakázala publikování inflačních statistik. Černý trh s dolary a zlatem prosperuje, spread mezi oficiálním a černým kurzem dosahuje 100 procent.

Pandemie COVID-19 obnovila debatu o stagflačních rizicích. Lockdowny způsobily nabídkové šoky, narušení dodavatelských řetězců zvýšilo ceny, masivní fiskální stimuly vyvolaly inflační tlaky. Současně nezaměstnanost vzrostla a ekonomiky stagnovaly. Centrální banky čelily dilematu - bojovat proti inflaci zvýšením úroků, nebo podporovat ekonomiku nízkými sazbami. Zlato reagovalo volatilně, ale celkově posílilo jako zajištění proti nejistotě.

Válka na Ukrajině od února 2022 vytvořila novou stagflační hrozbu. Energie a potraviny zdražily, inflace v eurozóně překročila 10 procent, ekonomický růst zpomalil. Evropská centrální banka musela zvyšovat úroky navzdory recesním rizikům. Investoři opět hledali útočiště v drahých kovech, ale tentokrát preferovali průmyslové kovy jako palladium kvůli jejich využití v zelené transformaci.

Mechanismy stagflace a role drahých kovů

Stagflace vzniká kombinací nabídkových šoků a chybné hospodářské politiky. Nabídkový šok, jako růst cen energií nebo surovin, zvyšuje výrobní náklady a snižuje agregátní nabídku. Firmy omezují produkci a propouštějí, což vede k recesi. Současně přenášejí vyšší náklady do cen, což způsobuje inflaci. Tradiční měnová politika selhává - snížení úroků podporuje inflaci, zvýšení prohlubuje recesi.

Drahé kovy poskytují ochranu proti stagflaci díky několika vlastnostem. Uchovávají hodnotu při inflaci, protože jejich cena roste s obecnou cenovou hladinou. Představují bezpečný přístav během ekonomické nejistoty, když investoři opouštějí akcie a dluhopisy. Nejsou závislé na výkonu konkrétní ekonomiky nebo měny. Fyzické vlastnictví eliminuje riziko protistrany.

Různé kovy reagují na stagflaci odlišně. Zlato je klasické zajištění, jeho cena typicky roste nejvíce. Stříbro kombinuje monetární a průmyslové využití, což vytváří složitější dynamiku. Platina a palladium závisí více na průmyslové poptávce, která během recese klesá. Investoři proto preferují diverzifikaci napříč různými kovy.

Numismatické předměty mohou během stagflace překonat výkonnost samotných kovů. Vzácné mince představují alternativní investici mimo tradiční finanční systém. Jejich hodnota závisí na raritě a sběratelském zájmu, ne pouze na obsahu kovu. Historické příklady ukazují, že prémiové numismatické kusy si zachovávají hodnotu lépe než masové investiční mince.

Zajímavosti

• Během stagflace sedmdesátých let dosáhla reálná cena zlata (očištěná o inflaci) historického maxima, které nebylo překonáno dodnes.
• Zimbabwe v letech 2007-2009 zažilo hyperstagflaci - inflaci 231 milionů procent při poklesu HDP o 50 procent.
• Švýcarská vláda během stagflace 1974 zakázala zahraničním investorům nákup švýcarských nemovitostí a zlata kvůli nadměrnému přílivu kapitálu.
• Írán čelí stagflaci od roku 2018 kvůli sankcím - obyvatelé masově kupují zlaté mince Azadi a turecké liry jako ochranu.
• Paul Volcker, šéf Fedu, ukončil americkou stagflaci zvýšením úroků na 20 procent v roce 1981, což způsobilo hlubokou recesi.
• Venezuela drží světový rekord v délce stagflace - ekonomika se smršťuje a inflace roste nepřetržitě od roku 2013.