Svatyně

Svatyně je posvátné místo náboženského kultu, které historicky sloužilo jako centrum ekonomické moci díky poutním darům, chrámovým pokladům a monopolu na ražbu votivních mincí. Od starověkých chrámů fungujících jako banky až po středověká poutní místa generující milionové příjmy představovaly svatyně klíčové uzly předmoderní ekonomiky.

Historie

Svatyně ve starověku plnily funkci ekonomických center dlouho před vznikem bank a tržišť. Sumerské chrámy v Uru a Uruku od 3. tisíciletí př. n. l. spravovaly rozsáhlé pozemky, vedly účetnictví na hliněných tabulkách a půjčovaly obilí na úrok 33 procent ročně. Chrám boha Šamaše v Sipparu vlastnil 1000 hektarů půdy a zaměstnával 2000 lidí. Egyptské chrámové komplexy v Karnaku kontrolovaly třetinu úrodné půdy s ročním příjmem 100 000 deben zlata. Knězům příslušelo právo ražby posvátných amuletů a votivních předmětů. Věřící přinášeli obětní dary v hodnotě 10 procent úrody.

Řecké svatyně vytvořily první mezinárodní finanční síť. Delfská věštírna nashromáždila poklad 10 000 talentů stříbra z darů městských států a panovníků. Apollónův chrám fungoval jako depositní banka - města ukládala státní poklady pod ochranou boha. Úrok 10 procent ročně financoval pythijské hry. Chrám Artemidy v Efesu, jeden ze sedmi divů světa, razil vlastní mince s včelou a jelenem. Asklépiovy svatyně v Epidauru a na Kósu fungovaly jako léčebná centra s poplatky za uzdravení - standardní dar byl 1 drachma, bohatí platili až 100 drachem. Olympijská svatyně během her generovala příjem 500 talentů z prodeje obětních zvířat.

Jeruzalémský chrám představoval ekonomické srdce antické Judeje. Chrámová daň půl šekelu ročně od každého dospělého žida přinášela 800 talentů stříbra. Směnárníci v chrámové předsíni vyměňovali cizí mince za týrské šekely jediné přijímané v chrámu s poplatkem 8 procent. Prodej obětních zvířat generoval 200 talentů ročně. Chrámový poklad podle Josepha Flavia obsahoval 2000 talentů zlata a stříbra. Římané po dobytí Jeruzaléma roku 70 n. l. ukořistili poklad v hodnotě 50 milionů sesterciů. Herodes Veliký investoval 10 000 talentů do přestavby chrámu, což zaměstnalo 18 000 dělníků po 46 let.

Křesťanské svatyně středověku transformovaly poutnictví v průmysl. Katedrála v Canterbury s hrobem Tomáše Becketa přitahovala 200 000 poutníků ročně s příjmem 1000 liber. Santiago de Compostela generovalo 5000 zlatých ročně z prodeje poutních odznaků. Řím v jubilejním roce 1300 přijal 2 miliony poutníků, kteří utratili 2 miliony zlatých. Mariánská svatyně v Czenstochové vlastnila 140 vsí s ročním příjmem 50 000 zlatých. České Svatá Hora u Příbrami získávala 10 000 zlatých ročně z votivních darů. Vatikán razil speciální jubilejní mince prodávané za dvojnásobek nominální hodnoty.

Islámské svatyně vytvořily vlastní ekonomický systém. Mekka a Medina žily z hadždže - každý poutník utratil průměrně 1000 dinárů za cestu. Kába získávala 100 000 dinárů ročně z darů panovníků. Kopule skály v Jeruzalémě byla pokryta 100 000 dinárů zlata darovaného Umajjovci. Šíitské svatyně v Nadžafu a Karbale získávaly chums (pětinu) z příjmů věřících - 5 milionů dinárů ročně. Al-Azhar v Káhiře kombinoval funkci mešity a univerzity s dotací 100 000 dinárů ročně. Súfijské svatyně financovaly tekije a charitativní nadace z darů učedníků.

Reformace a osvícenství omezily ekonomickou moc svatyní, ale poutní ekonomika přežila. Lurdy od zjevení 1858 přitáhly 200 milionů poutníků s ekonomickým dopadem 300 milionů eur ročně. Fátima generuje 100 milionů eur, Guadalupe v Mexiku 500 milionů pesos. Indické chrámy vlastní 20 tun zlata v hodnotě 40 miliard dolarů. Chrám Padmanabhaswamy v Kérale ukrývá poklad 22 miliard dolarů. Vatikán s ročním rozpočtem 300 milionů eur zůstává nejmenším státem s nejvyšším HDP na hlavu. Moderní svatyně kombinují duchovní službu s cestovním ruchem - Sagrada Familia generuje 80 milionů eur ročně ze vstupného.

Ekonomické funkce svatyní a chrámové hospodářství

Svatyně historicky plnily funkce bank, pokladnic a ekonomických regulátorů. Chrámové poklady sloužily jako rezervy pro období neúrody - egyptské chrámy skladovaly obilí na sedm hubených let. Depozitní funkce využívala posvátnost místa - krádež z chrámu znamenala prokletí a smrt. Úvěrová činnost financovala obchod a zemědělství - babylonské chrámy půjčovaly na obchodní cesty s úrokem 20 procent. Směnárenství při svatyních stanovovalo kurzy měn. Razba votivních medailí a poutních odznaků generovala zisk 50-100 procent.

Moderní svatyně fungují jako významné ekonomické subjekty. Církevní turistika generuje 18 miliard dolarů ročně. Prodej devotionalií, svěcených předmětů a literatury přináší 5 miliard. Církevní nemovitosti mají hodnotu bilionů dolarů. Vatikánská banka spravuje 8 miliard eur. Waqf nadace islámských svatyní vlastní 1 bilion dolarů aktiv. Hinduistické chrámy v Indii inkasují 3 miliardy dolarů ročně. Buddhistické kláštery v Thajsku kontrolují 10 procent zemědělské půdy. Megacírkve v USA s rozpočty přes 100 milionů dolarů fungují jako korporace. Svatyně tak zůstávají významnými ekonomickými aktéry i v sekulární době.

Zajímavosti

• Chrám Šalamounův podle bible obsahoval 100 000 talentů zlata - v dnešních cenách 120 miliard dolarů
• Templářský poklad z chrámu v Paříži ve výši 150 000 zlatých zmizel v roce 1307 a dodnes ho hledají lovci pokladů
• Socha Buddhy v chrámu Wat Traimit v Bangkoku je z masivního zlata o váze 5,5 tuny v hodnotě 300 milionů dolarů
• Nejnavštěvovanější svatyně světa je bazilika Guadalupe v Mexiku s 20 miliony poutníků ročně