Tabarystán

Tabarystán (též Tabaristán) byla historická oblast jižně od Kaspického moře v dnešním severním Íránu, která si po arabském dobytí Persie udržela nezávislost a razila unikátní tabaristánské drachmy a polodirhamy. Tyto mince s pahlavským písmem a zoroastrijskou symbolikou představují fascinující přechodový typ mezi sásánovským a islámským mincovnictvím 7.-9. století.

Historie

Tabarystán, chráněný horami Alborz, odolával arabské invazi déle než zbytek Sásánovské říše. Když v roce 651 padla Persie, místní vládci (ispahbadové) z dynastie Dábújovcú a později Bádúspánidů udrželi nezávislost až do roku 761. Tito zoroastrijští panovníci razili mince, které kombinovaly sásánovskou tradici s místními prvky. První tabaristánské ražby pocházejí z doby ispahbada Farrukhána Velikého (712-728).

Charakteristické tabaristánské polodirhamy (hemidrachmy) vážily polovinu standardní sásánovské drachmy – asi 2 gramy stříbra. Na aversu zobrazovaly stylizovaný portrét panovníka s korunou s křídly, na reversu ohňový oltář se dvěma strážci. Nápisy byly v pahlavštině (středoperštině) a obsahovaly jméno panovníka, titul „ispahbad" a rok vlády. Unikátní bylo letopočítání podle tabaristánské éry začínající rokem 661.

V letech 759-761 dobyli Tabarystán Abbásovci, ale místní dynastie pokračovaly v ražbě jako vazalové. Vznikaly arabsko-tabaristánské mince s arabskými nápisy na okraji a pahlavským jádrem. Za vlády ispahbada Chúršída (740-760) dosáhla místní ražba vrcholu kvality. Jeho mince s detailním portrétem a složitou symbolikou patří k nejkrásnějším ražbám post-sásánovské éry.

Po roce 761 razili v Tabarystánu arabští místodržitelé upravené drachmy s bismillah (ve jménu Alláha) přidaným k zoroastrijským symbolům. Tyto hybridní mince dokumentují postupnou islamizaci regionu. Některé ražby zachovávaly ohňový oltář, ale přidávaly šahádu (islámské vyznání víry). Poslední tabaristánské mince pochází z období Alavidů (864-928), kteří razili dirhamy s pahlavskými reminiscencemi.

Význam Tabarystánu spočívá v kontinuitě mincovní tradice. Zatímco jinde arabské dobytí znamenalo okamžitý přechod na islámské mince, zde probíhala postupná transformace po více než dvě století. Tabaristánské mince používali zoroastrijci, křesťané i muslimové, což dokládá náboženskou toleranci regionu. Ražby dokumentují jedinečné soužití perské a arabské kultury.

Mincovny fungoval především v městech Ámul (dnešní Amol) a Sárí. Používaly tradiční sásánovské techniky – ražbu mezi dvěma razidly kladivem. Kvalita stříbra byla vysoká (přes 90%), což zajistilo přijetí mincí v mezinárodním obchodě. Tabaristánské mince cirkulovaly po celém Hedvábné stezce a byly nalezeny až ve Skandinávii a Číně.

Charakteristické prvky a symbolika

Tabaristánské mince jsou ikonograficky unikátní. Kombinují sásánovské prvky (koruna s kuličkami, ohňový oltář), místní symboly (hora Damávand, kaspický tygr) a později islámské nápisy. Charakteristická je degradace portrétu – postupná stylizace až k abstraktním tvarům. Pahlavské nápisy používaly speciální tabaristánské písmo s místními variantami znaků.

Zvláštností jsou kontramarky – dodatečná označení přeražená na starší mince. Objevují se symboly jako pěticípá hvězda, svastika (symbol slunce), tamga (kmenové značky). Některé mince nesou až tři různé kontramarky dokumentující změny vlády. Numismaticky cenné jsou dvojjazyčné ražby s pahlavskými a arabskými nápisy vedle sebe.

Mezi nejvzácnější tabaristánské ražby patří zlaté dináry Farrukhána, stříbrné drachmy Chúršída s detailním portrétem, arabsko-tabaristánské hybridní mince, polodirhamy s motivem hory Damávand a poslední alavidské ražby. Unikátní jsou měděné fulúsy s místními motivy jako kaspická ryba nebo símurgh (bájný pták).

Zajímavosti

• Tabaristánské mince byly jedinými post-sásánovskými ražbami, které zachovaly zobrazení lidské tváře po arabském zákazu figurálního umění
• Ispahbad Chúršíd razil mince s nápisem „Pán hor" – titul odkazující na nedobytnost Tabarystánu
• Na některých mincích je vyobrazen tříglavý démon Aži Dahák z perské mytologie jako symbol odporu proti cizincům
• Tabaristánské polodirhamy byly tak oblíbené, že je padělali v Bagdádu – padělky poznáme podle arabských chyb v pahlavštině
• V roce 2010 byl v Gílánu objeven poklad 3000 tabaristánských mincí – největší nález těchto ražeb