Toman

Toman byla historickou perskou zlatou mincí a základní měnovou jednotkou Persie od 16. století až do měnové reformy v roce 1932, kdy ji nahradil íránský riál. Název pochází z mongolského "tümen" označujícího deset tisíc, původně představoval hodnotu 10 000 dinárů. V numismatice patří perské tomany k významným dokladům islámského mincovnictví a ekonomického vývoje Blízkého východu.

Historie

Počátky tomanu jako měnové jednotky sahají do období mongolské nadvlády nad Persií ve 13. a 14. století, kdy Ílchanidé zavedli mongolský početní systém. Termín tümen označoval vojenskou jednotku deseti tisíc vojáků a postupně se přenesl i do finanční terminologie. V této rané fázi však toman představoval pouze početní jednotku, nikoliv skutečnou minci.

Skutečná éra tomanu jako fyzické mince začala za vlády dynastie Safíovců (1501-1736), kdy šáh Abbás I. Veliký (1588-1629) provedl rozsáhlou měnovou reformu. Safíovci razili zlaté tomany o váze přibližně 3,5 gramu zlata, které se staly základem perského měnového systému. Tyto mince nesly kaligrafické nápisy s koránskými verši a jménem panovníka, bez figurálních zobrazení v souladu s islámskou tradicí.

Za Abbáse I. dosáhla Persie ekonomického rozkvětu díky kontrole hedvábné stezky a obchodu s Evropou přes arménské kupce. Zlaté tomany se staly vyhledávanou měnou v mezinárodním obchodě od Osmanské říše po Mughalskou Indii. Isfahán, hlavní město Safíovců, se stal centrem ražby s několika mincovnami produkujícími tomany vysoké kvality.

Období Nadira Šáha (1736-1747) ze dynastie Afšárovců přineslo expanzi perského vlivu a s ní i rozšíření tomanu. Po dobytí Dillí v roce 1739 odvezl Nadir obrovské poklady Mughalů včetně slavného diamantu Kúh-e Núr. Část této kořisti byla přeražena na perské tomany, které zaplavily trhy od Kavkazu po Střední Asii.

Dynasty Kádžárovců (1789-1925) znamenala postupnou degradaci tomanu. V 19. století čelila Persie ekonomickému tlaku evropských mocností a byla nucena přijímat nevýhodné obchodní smlouvy. Obsah zlata v tomanech postupně klesal a vedle tradičních zlatých mincí se začaly razit i stříbrné tomany (kirány) o nižší hodnotě. Systém se stal složitým s různými regionálními variantami a kurzy.

Významnou změnu přinesla konstituční revoluce v letech 1905-1911, která se pokusila modernizovat perskou ekonomiku. V roce 1889 získala britská společnost Imperial Bank of Persia právo vydávat papírové tomany, což vedlo k dvojkolejnosti měnového systému. Zlaté mincovní tomany postupně mizely z oběhu a byly nahrazovány bankovkami.

Za vlády Rezy Šáha Pahlavího (1925-1941) došlo k zásadní měnové reformě. V roce 1932 byl toman oficiálně nahrazen riálem v poměru 1 toman = 10 riálů. Tato reforma měla symbolizovat modernizaci a odklon od tradičního systému. Paradoxně však Íránci dodnes v běžné řeči používají termín toman pro označení 10 riálů, což dokládá hluboké zakořenění této měnové jednotky.

Poslední zlaté tomany byly vyraženy v roce 1930 jako pamětní mince k výročí nástupu Rezy Šáha. Po islámské revoluci v roce 1979 se objevily návrhy na obnovení tomanu jako národní měny, ale zůstalo pouze u plánů. V roce 2020 íránský parlament schválil měnovou reformu, která má znovu zavést toman jako oficiální měnu, tentokrát v hodnotě 10 000 riálů.

Technické parametry a druhy tomanů

Klasický zlatý toman období Safíovců a raných Kádžárovců obsahoval přibližně 3,45 gramu zlata o ryzosti 900/1000. Průměr mince se pohyboval mezi 19 až 22 milimetry podle období a mincovny. Existovaly také násobky - dvojtomany a pětitomany - ražené při zvláštních příležitostech, a zlomky - půltomany a čtvrttomany pro běžný obchod.

Ikonografie tomanů následovala islámské konvence - na mincích se objevovaly pouze kaligrafické nápisy v perštině a arabštině. Typický toman nesl na líci šáhovu titulaturu s místem a rokem ražby, na rubu šíitské vyznání víry nebo verše z Koránu. Kvalita kaligrafie odrážela umění dvorních písařů a představovala vrchol perského písemnictví.

Vedle zlatých tomanů existoval složitý systém stříbrných mincí. Základní stříbrnou jednotkou byl kirán (kran) v hodnotě 1000 dinárů nebo desetiny tomanu. Systém doplňovaly měděné mince - šáhí (50 dinárů) a púl (10 dinárů). Tento trojkovový systém umožňoval flexibilní obchodování na všech úrovních společnosti.

Regionální varianty tomanů odrážely decentralizovanou povahu perské ekonomiky. Mincovny v Tabrízu, Šírázu, Mašhadu a Kermánu razily tomany s mírně odlišnou váhou a ryzostí. Obchodníci museli znát lokální kurzy a přepočty, což komplikovalo dálkový obchod.

Zajímavosti

• Největší známý toman byl stotomanová prezentační mince vážící 345 gramů zlata, vyražená pro šáha Fath Alího v roce 1820
• Perské tomany byly tak ceněné, že je Benátčané ve 14. století přerazovali na vlastní dukáty
• Termín "toman" se dodnes používá v perském slangu pro označení úplatku nebo velké sumy peněz
• V roce 1890 bylo v oběhu odhadem 40 milionů papírových a pouze 2 miliony kovových tomanů
• Slavný cestovatel Marco Polo popsal tomany jako "nejkrásnější zlaté mince Orientu"
• Současná inflace v Íránu způsobila, že hodnota historického zlatého tomanu by dnes představovala přes 50 milionů riálů