Toman

Toman je tradiční perská měnová jednotka od 16. století, původně chápaná jako účetní hodnota odpovídající 10 000 dinarům. V praxi se jméno používalo jak pro počítání plateb, tak pro některé zlaté mince, a v Íránu se výraz „toman“ udržel v běžné řeči dodnes.

Historie

Toman se v perském prostředí prosadil v raném novověku, kdy státní správa i dálkový obchod potřebovaly srozumitelnou „velkou“ jednotku pro vyšší částky. Název je odvozován z turko-mongolského slova tümen ve významu „deset tisíc“, což odpovídá i původní definici: toman představoval násobek menších peněžních jednotek, především dinarů. V této době je důležité chápat peníze ve dvou rovinách – jako skutečné mince v oběhu a jako účetní systém, v němž se částky zapisovaly a přepočítávaly. Toman dlouho fungoval hlavně jako taková účetní „kotva“, která usnadňovala oceňování zboží, daní a státních výdajů.

Od 16. století se toman spojuje zejména se safíjovskou Persií, kde se vedle stříbrných a měděných ražeb objevují i zlaté mince hodnotově vyjádřené v tomanové soustavě. V praxi se však nejednalo o jednoduchý, neměnný systém. Hodnota různých nominálů se mohla vyvíjet podle dostupnosti kovu, regionálních zvyklostí a podle toho, jak stát nastavoval mincovní pravidla. Proto je u historických perských měn časté, že se vedle sebe používají různé názvy a násobky a že „toman“ působí spíše jako rámcová jednotka, k níž se přepočítává, než jako jediná konkrétní mince s jednotnými parametry pro všechna období.

V pozdějších staletích, zejména v novověku, se toman stal běžným měřítkem pro velké částky a postupně se propojil s dalšími jednotkami, které se v Persii používaly (například s riály a později s qirany). Měnové reformy měnily oficiální názvy i dělení měny, ale toman se často držel v účetnictví a v každodenní řeči. To je typický jev u dlouho používaných měnových pojmů: i když stát zavede jinou „oficiální“ jednotku, lidé dál počítají ve starším a srozumitelnějším měřítku, zejména pokud se snadno přepočítává.

Numismaticky je toman zajímavý i tím, že jako název vystupuje jak u účetních hodnot, tak u skutečných zlatých ražeb. U nich se mohou lišit nejen portrétní a titulární motivy podle dynastií, ale i konkrétní hmotnostní a ryzostní standardy podle doby a mincovny. Proto se při popisu „tomanových“ mincí vždy vyplatí uvádět přesný nominál, dynastii, ročník a mincovní místo – teprve kombinace těchto údajů dává minci jasné historické zařazení.

Hodnota, mince a praktické použití

Toman byl v tradičním pojetí svázán s poměrem 1 toman = 10 000 dinarů, což z něj dělalo přirozenou jednotku pro větší platby. V reálném oběhu se však hodnota „převáděla“ přes konkrétní mince dostupné na trhu: stříbrné a zlaté ražby měly svoji kupní sílu podle obsahu kovu a podle důvěry v mincovní systém. Z toho plyne i praktická numismatická zkušenost: u starších perských mincí je nutné odlišit název hodnoty (toman jako účetní jednotka) od konkrétní ražby (toman jako zlatá mince), protože ne každé období pracovalo se stejnou představou „jednoho“ tomanu jako fyzického kusu.

V moderním íránském prostředí se pojem toman často používá v běžné řeči jako zjednodušený způsob vyjadřování částek vůči oficiální měně, aby se lépe pracovalo s čísly. To ukazuje, jak odolný může být historický měnový termín: i když se promění oficiální názvosloví a bankovní praxe, zavedené slovo může dál fungovat jako praktická „lidová“ jednotka. Pro sběratele a historiky je toman zajímavý právě tímto dlouhým životem – spojuje raně novověkou Persii, dynastické mincovnictví i moderní jazyk peněz v jednom pojmu.