UNC

UNC (Uncirculated) je mezinárodní numismatické označení pro mince v neobíhaném stavu, které si uchovaly původní ražební lesk a nevykazují žádné stopy běžného používání. Tyto mince v zachovalosti bez oběhu představují nejvyšší neinvestiční kvalitu s ostrými detaily reliéfu a neporušeným povrchem. V numismatice je stupeň UNC klíčový pro stanovení hodnoty, přičemž takové mince mohou dosahovat několikanásobně vyšších cen než oběhové exempláře.

Historie

Systematické hodnocení zachovalosti mincí se začalo rozvíjet v 19. století s rozvojem organizovaného numismatického sběratelství. Prvními, kdo potřebovali přesně popsat stav mincí, byli obchodníci a aukční domy, které musely v katalozích informovat vzdálené kupce o kvalitě nabízených exemplářů. Původně se používaly jednoduché popisy jako "nová", "krásná" nebo "opotřebená", což však vedlo k častým nedorozuměním mezi prodávajícími a kupujícími.

Termín "uncirculated" se poprvé objevil v amerických numismatických publikacích kolem roku 1860. Označoval mince, které sice opustily mincovnu, ale nikdy nebyly vypuštěny do peněžního oběhu. Tyto kusy často pocházely z mincovních zásob, bankovních rezerv nebo byly uchovány sběrateli ihned po vydání. Americký numismatik William Sheldon v roce 1949 vyvinul 70bodovou škálu, kde stupně 60-70 označují právě neobíhané mince různé kvality.

V Evropě se paralelně vyvíjel vlastní systém hodnocení. Britové používali termíny "FDC" (Fleur de Coin) pro absolutně perfektní kusy a "Uncirculated" pro mince bez stop oběhu. Němci zavedli označení "Stempelglanz" (ražební lesk), Francouzi "Fleur de Coin" a Italové "Fior di Conio". Postupně se však anglické označení UNC prosadilo jako mezinárodní standard.

Významný posun přinesla 70. léta 20. století, kdy vznikly první profesionální gradovací společnosti. Americká Professional Coin Grading Service (PCGS) založená v roce 1985 a Numismatic Guaranty Corporation (NGC) z roku 1987 zavedly standardizované hodnocení s přesnými kritérii pro každý stupeň. Pro UNC mince stanovily podkategorie MS-60 až MS-70 (Mint State), kde každý bod představuje drobné rozdíly v kvalitě.

Rozdíl mezi jednotlivými stupni UNC může znamenat dramatické cenové rozdíly. Například americký dolar z roku 1889 v kvalitě MS-60 má hodnotu kolem 50 000 korun, zatímco stejná mince v MS-65 může dosáhnout ceny přes 500 000 korun. Tento fenomén vedl k rozvoji vědeckých metod hodnocení včetně použití mikroskopů, spektrální analýzy a digitálního zobrazování.

V 21. století se hodnocení UNC mincí stalo vysoce sofistikovaným oborem. Gradovací společnosti používají laserové skenery pro měření výšky reliéfu, analyzují mikroškrábance neviditelné pouhým okem a hodnotí kvalitu ražby v setinách milimetru. Vznikl dokonce problém "grade inflation" - postupného zmírňování kritérií pod tlakem trhu, což vedlo k přehodnocování starších certifikátů.

Česká numismatika přejala mezinárodní systém hodnocení po roce 1989. Dříve se používaly termíny jako "ražební lesk", "bankové" nebo "nové", které však nebyly přesně definovány. Současné české aukční domy a obchodníci standardně používají označení UNC s případným upřesněním podle Sheldonovy škály. Česká národní banka označuje své pamětní mince jako "běžná kvalita" (odpovídá UNC) nebo "proof" (zvláštní ražba se zrcadlovým polem).

Technické aspekty hodnocení

Mince v kvalitě UNC musí splňovat přísná kritéria. Především nesmí vykazovat žádné stopy oběhu - opotřebení nejvyšších bodů reliéfu, které vzniká třením mincí v peněženkách a pokladnách. Zachován musí být původní ražební lesk, který se vytváří při úderu razidla a je charakteristický pro každou mincovnu. Tento lesk může být matný (satin), kartáčovaný nebo zrcadlový podle typu ražby.

Povoleny jsou pouze výrobní vady vzniklé v mincovně - drobné ražební praskliny, mírně posunutá ražba nebo nepatrné okujení (flow lines). Naopak nepřípustné jsou kontaktní škrábance z manipulace, otisky prstů způsobující oxidaci nebo "bag marks" - drobné vrypy z kontaktu mincí v mincovních pytlích.

Hodnocení barvy povrchu (tónování) je kontroverzní. Přirozená patina vzniklá dlouhodobým uložením může zvýšit hodnotu, pokud je esteticky příjemná. Umělé tónování nebo čištění však minci diskvalifikuje z UNC kategorie. Moderní technologie dokáže odhalit i jemné chemické čištění nebo mechanické leštění, které dříve unikalo pozornosti.

Pro různé kovy platí specifická kritéria. Zlaté mince si zachovávají lesk nejlépe, ale jsou citlivé na drobné škrábance. Stříbrné mince přirozeně tmavnou, což není vadou. Měděné a bronzové mince jsou nejproblematičtější kvůli tendenci k oxidaci - zelené nebo hnědé skvrny je diskvalifikují.

Zajímavosti

• Nejdražší UNC mince světa je americký Double Eagle z roku 1933 prodaný za 18,9 milionu dolarů v roce 2021
• Existují "UNC" mince s umělými bag marks vytvořenými v mincovně pro odlišení od proof ražeb
• Některé mince přežily 2000 let v perfektním UNC stavu díky uložení v egyptském suchém písku
• Čínští padělatelé vytvářejí falešné PCGS slaby s běžnými mincemi označenými jako UNC vzácných ročníků
• NASA poslala na Měsíc UNC mince, které se po návratu prodávají jako "lunar coins" za astronomické částky
• Československá koruna z roku 1922 v kvalitě UNC má hodnotu přes 100 000 korun, v oběhové kvalitě jen 500 korun