Uncia

Uncia byla nejmenší jednotka římského bronzového mincovního systému, představující dvanáctinu asu. Název pochází z latinského unus znamenajícího jeden, označoval jednu jednotku základního dělení. Pro numismatiku je uncia významná jako doklad duodecimálního systému starověkého Říma a nejmenší prakticky použitelný nominál republikánského období.

Historie

Uncia vznikla jako součást systému aes grave kolem roku 280 před naším letopočtem v rané římské republice. Původní litá uncia vážila jednu dvanáctinu librálního asu, tedy přibližně 27 gramů. Na líci nesla hlavu bohyně Bellony nebo Romy s helmou, na rubu různé symboly včetně obilného zrna, půlměsíce nebo jedné tečky označující hodnotu. Obilné zrno symbolizovalo základní potravinu dostupnou za tuto nejmenší minci.

S redukcí váhy asu během republikánského období se proporčně snižovala i váha uncie. V době sextantálního standardu kolem roku 215 před naším letopočtem vážila uncia pouze 4,5 gramu, při unciálním standardu po roce 211 před naším letopočtem pouhé 2,3 gramu. Přechod od litých k raženým unciím znamenal zjednodušení výroby, ale také snížení umělecké kvality. Ražené uncie měly průměr kolem 15 milimetrů.

V období pozdní republiky byla ražba uncie velmi nepravidelná a omezená. Ekonomická inflace učinila tak drobný nominál téměř bezcenným. Poslední republikánské uncie byly raženy za Julia Caesara a triumvirů. V císařském období se uncia prakticky nerazila, její funkci převzaly větší bronzové nominály. Název uncia však přežil jako váhová a objemová jednotka používaná v celé říši.

Uncia měla význam nejen jako mince, ale především jako základní jednotka římského měrného systému. Dvanáct uncií tvořilo libru, systém se používal pro váhu, objem i plošnou míru. As rozdělený na 12 uncií vytvořil duodecimální systém, který ovlivnil pozdější evropské měrné systémy. Anglická unce jako váhová jednotka pochází přímo z římské uncie.

Vlastnosti a význam uncie

Uncia byla nejmenší prakticky použitelnou mincí republikánského Říma. S průměrem 14 až 16 milimetrů u ražených exemplářů byla snadno ztratitelná. Označení jednou tečkou nebo obilným klasem umožňovalo identifikaci. Kvalita ražby byla často nízká kvůli malé ploše a nízké hodnotě. Mnoho uncií je nekompletně vyražených nebo špatně centrovaných. Různé mincovny používaly různé varianty motivů.

V ekonomickém životě představovala uncia absolutní minimum kupní síly. Za unci bylo možné koupit hrst oliv, kousek chleba nebo doušek nejlevnějšího vína. Plinius uvádí, že nejchudší Římané počítali v unciích. Archeologické nálezy uncií jsou relativně vzácné, což naznačuje jejich rychlou spotřebu v oběhu. Koncentrace nálezů v přístavech a na tržištích dokládá jejich použití v drobném obchodě.

Zajímavosti

• Uncia byla tak malá, že se nosila v speciálních váčcích, aby nepropadla
• Některé uncie nesly obraz žaludu, symbol spořivosti a skromnosti
• Výraz deunx označoval 11 uncií, tedy as minus uncia
• Uncia se stala základem pro výpočet úroků, 1/12 ročně znamenalo unci na as
• Lékařské recepty používaly uncii jako základní váhovou jednotku
• Poslední uncia byla údajně ražena pro Kleopatru během její návštěvy Říma