Vojvoda

Vojvoda byl původně slovanský a východoevropský vojenský velitel armády nebo větších vojenských jednotek, jehož titul se postupně vyvinul v dědičnou hodnost odpovídající západoevropskému vévodovi či knížeti. Tento významný úřad, odvozený od slova "voj" (vojsko) a "voditi" (vést), představoval v různých obdobích nejvyššího vojenského velitele, správce pohraničních území nebo autonomního vládce. V numismatice se vojvodská symbolika objevuje na středověkých a novověkých mincích balkánských a východoevropských knížectví, zejména na srbských, valašských a moldavských ražbách s vojvodskými erby a titulaturami.

Historie a vývoj

Instituce vojvody vznikla u raných Slovanů jako označení kmenového vojenského vůdce voleného v době války. Vojvoda vedl družinu válečníků, organizoval obranu kmene, velel při taženích. Na rozdíl od knížete, který měl dědičnou sakrální autoritu, byl vojvoda především vojenský funkcionář. V některých slovanských společenstvích existovali vedle sebe - kníže jako hlava státu, vojvoda jako vrchní velitel.

Ve středověkých slovanských státech se funkce vojvody institucionalizovala. V Polsku wojewoda spravoval vojvodství - územní jednotku kombinující vojenskou a civilní správu. České zemské zřízení neznalo titul vojvody, funkci vojenského velitele plnil zemský maršálek nebo hejtman. V Rusku vojevoda velel plukům (polkům) a od 16. století spravoval města a okresy jako carský místodržící. Bulharský a srbský vojvoda velel regionálním oddílům.

Největšího významu dosáhl titul vojvody v jihovýchodní Evropě. Srbský despotát měl velké vojvody jako druhé nejvyšší hodnostáře po despotovi. Stefan Nemanja před získáním velkožupanského titulu byl vojvodou. Ve 14.-15. století vojvodové spravovali rozsáhlé oblasti - vojvoda Hrvoje Vukčić v Bosně, vojvoda Sandalj Hranić v Humsku. Po pádu Srbska vojvodové vedli hajduky proti Turkům.

V Valašsku a Moldavsku se titul domn (dominus) překládal jako vojvoda (voievod). Valašští vojvodové od založení knížectví 14. století vládli jako suverénní panovníci pod nominální osmanskou suzerenitou. Vlad III. Dracula a Michail Viteazul používali titul vojvoda. Moldavský vojvoda Štěpán Veliký úspěšně bránil knížectví proti Turkům. Fanarioti dosazovaní Portou od 18. století formálně drželi vojvodský titul.

Habsburská monarchie adaptovala vojvodský systém. Vojvodina Srbsko a Tamiš Banát (1849-1860) byla korunní zemí s srbským vojvodou - titul držel císař František Josef. Bukovinské vévodství používalo v rumunských a ukrajinských textech titul vojvoda. Sedmihradský vojvoda (erdélyi vajda) vládl jako místokrál uherského krále. Po první světové válce vojvodský titul zanikl s monarchiemi.

Moderní použití titulu je především historické nebo čestné. Jugoslávie udělovala titul vojvoda jako nejvyšší vojenskou hodnost - vojvoda Živojin Mišić za první světovou válku. Četničtí vojvodové vedli royalistickou guerillu za druhé světové války. V Polsku wojewoda dnes označuje vládou jmenovaného správce vojvodství. Rumunsko a Moldavsko používají termín voievod historicky pro středověké vládce.

Vojvodské pravomoci a hodnost

Vojvodské pravomoci se lišily podle času a místa. Vojenské velení zůstávalo základní funkcí - mobilizace zemské hotovosti, velení v bitvě, obrana hranic. Soudní pravomoc zahrnovala hrdelní právo nad vojáky, někdy i civilní jurisdikci. Správní funkce - výběr daní, organizace robót, dozor nad pevnostmi. Diplomatické mise k sousedním panovníkům. V některých případech právo ražby mincí a vlastní pečeti.

Hierarchicky stál vojvoda různě vysoko. V Polsku wojewoda byl nejvyšší zemský úředník po králi. Ruský vojevoda velící armádě měl hodnost blízkou bojarům. Srbský veliki vojvoda byl druhý po panovníkovi. Valašský a moldavský vojvoda vládl jako suverénní kníže. Osmanský vojvoda (adaptation titulu) velel provinčním jednotkám. Hodnost závisela na rozsahu území a vojenské moci.

Vojvodské insignie vyjadřovaly vojenskou autoritu. Buzdovan - bojová palice jako symbol velení. Praporec s vojvodským znakem. Šuba podšitá kožešinou a vysoká čepice. Pečetní prsten s erbem. Valašští a moldavští vojvodové nosili korunu nebo čepici s drahokamy. Ceremoniální meč a štít. Některé insignie se předávaly při investituře od panovníka.

Vojvodové na mincích

Srbské středověké mince zobrazují vojvody s knížecími insigniemi. Dinár vojvody Sandaljа Hranićа nese jeho postavu s mečem a nápisem "vojvoda". Bosenské groše vojvodů používají titul vojvoda rusagu bosanskog (vojvoda bosenského království). Despotské mince titulují vládce jako "despot i vojvoda".

Valašské a moldavské mince standardně nesou titul voievod. Mircea cel Bătrân razil dukáty s nápisem "Mircea voievod". Štěpán Veliký vydával groše s titulem "Io Stefan voievod". Sedmihradské mince uváděly latinský ekvivalent - vajvoda Transylvaniae. Fanarioti razili mince s řeckým nápisem a rumunskou titulaturou.

Ruské kopějky místních vojvodů nesou jejich jména a tituly. Polské szelągy z doby roztříštěnosti uváděly jména vojvodů jako vydavatelů. Kozácké mince hetmana-vojvody Bohdana Chmelnyckého nesou jeho znak a titul. Moderní pamětní mince připomínají významné vojvody - srbské dináry s vojvodou Mišićem, rumunské lei s Michalem Viteazulem.

Zajímavosti

• Valašský vojvoda Vlad Țepeș (Dracula) nechal razit mince se svým znakem - havran držící kříž v zobáku
• Srbský vojvoda Vuk vedl povstání proti Turkům, jeho jméno znamenalo "vlk" a stal se legendou
• Moldavský vojvoda Dimitrie Cantemir byl uznávaným orientalistou, členem Berlínské akademie věd
• Polský wojewoda mazowiecki sídlí v paláci, kde byla podepsána Varšavská smlouva 1955
• Kozácký vojvoda Sirko napsal sultánovi urážlivý dopis, který zvěčnil Repin na slavném obraze
• Jediná žena s titulem vojvoda byla Milunka Savić, srbská hrdinka první světové války