Soluňské nummi
Soluňské nummi jsou bronzové mince pozdní římské říše ražené v Soluni, kde Dioklecián zřídil mincovnu roku 298. Razily se pro tetrarchy včetně Galeria, pro Licinia i pro Konstantina Velikého a jeho syny jako caesary. Poznají se podle zkratky TS nebo SMTS v exergu na rubu, doplněné písmenem dílny.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový nummus Konstantina II. pochází ze soluňské mincovny a nese votivní motiv VOT X. Atraktivní portrét císařova syna v roli caesara a zachovalý věnec na reverzu podtrhují...
Ovládací prvky výpisu
Soluň dostala císařskou mincovnu v roce 298, kdy Dioklecián rozmístil po říši nové státní mincovny. Soluňská měla zásobovat penězi celý Balkán a hlavní ražbou se stal bronzový nummus zavedený Diokleciánovou reformou. Význam města vzrostl za Galeria, který si Soluň zvolil za sídlo a postavil tu palác, vítězný oblouk i mauzoleum. V letech 308–311 pracovalo souběžně až šest dílen, jindy dvě až čtyři.
Mincovna se na rubu podepisovala zkratkou v exergu: první nummi z let 298–299 nesou značku TS s písmenem dílny (TSA, TSB), ražby z let 308–310 zkratku SMTS, tedy „posvátná mincovna soluňská“. Za Konstantina Velikého se tu objevují typy, které jiné mincovny neznají – například jeden z nummů Licinia II. z let 318–319.
Do 20. let 4. století patří nummi pro Konstantinovy syny jako caesary, mezi nimi i pro Konstantina II.: na rubu nesou ve věnci nápis VOT X a opis CAESARVM NOSTRORVM, tedy sliby k desetiletí vlády „našich caesarů“, a v exergu značku typu TSBVI. Soluň pak razila až do posledních let vlády Herakleia v 7. století; obnovena byla na konci 11. století.
