Soly
Soly nesou jméno odvozené od pozdně římského zlatého solidu. Ve Francii byl sol, později psaný sou, od karolínské reformy dvacetinou livry a dělil se na 12 denárů. Dlouho šlo hlavně o početní jednotku, která zanikla s přechodem na frank roku 1795. Soly razila i Bolívie v letech 1827–1864.
Řazení produktů
Výpis produktů
Měděný 1 sol Ludvíka XV. z roku 1773 pochází ze štrasburské mincovny a představuje zajímavou ražbu pozdního období francouzské monarchie. Certifikace NGC AU 50 BN potvrzuje...
Bronzová mince 12 denierů z roku 1791, ražená v Metách, představuje drobné oběživo konstituční monarchie a zároveň autentický doklad počátků francouzské revoluce.
Měděná mince 2 sols z roku 1792 zachycuje poslední fázi vlády Ludvíka XVI. v období francouzské revoluce, kdy se monarchie měnila v konstituční a starý řád postupně zanikal.
Ovládací prvky výpisu
Sol vychází z latinského solidus, zlaté mince o hmotnosti 4,5 gramu, kterou zavedl Konstantin I. Veliký místo aureu. Karel Veliký z něj při nedostatku zlata učinil početní jednotku: solidus už nebyl dvanáctinou římské libry zlata, ale dvacetinou karolínské libry stříbra a dělil se na 12 denárů. Jméno se ve francouzštině měnilo z soldus na solt v 11. století a na sol o století později.
Po celý středověk se ve Francii razily prakticky jen denáry, kdežto sol a livra byly jednotkami, v nichž se počítalo; výjimkou byl například groš Ludvíka IX. Svatého. Mincovní reforma roku 1262 ustavila tourskou livru, livre tournois, o dvaceti tourských solech a 80,88 gramu ryzího stříbra. Roku 1549 byla tourská livra předepsána pro všechny smlouvy, roku 1577 ji na čas nahradilo počítání v écu a roku 1602 byla obnovena.
Od roku 1715 se psalo sou místo sol, podle výslovnosti, která se ustálila už dříve. Mince v hodnotě solů se razily ještě za revoluce; na mincích z let 1791–1792 je vedle portrétu Ludvíka XVI. nápis LA NATION LA LOI LE ROI, „národ, zákon, král“, a liktorský svazek. Roku 1795 nahradil livru frank s 4,5 gramu ryzího stříbra a sou přestalo být úřední jednotkou. Francouzi však dál říkali sou dvacetině franku, tedy bronzové pěticentimové minci, a pětifrankové stříbrné minci „sto sou“.
V Bolívii byl sol měnou v letech 1827–1864. Nahradil real v poměru jedna ku jedné, šestnáct solů tvořilo zlaté escudo a razily se jen mince, stříbrné za ½, 1, 2, 4 a 8 solů. Roku 1864 ho nahradil boliviano v poměru osm solů za boliviano.
