Stříbrné antoniniány Galliena
Stříbrné antoniniány Galliena pocházejí z vlády císaře, který panoval s otcem Valeriánem od roku 253 a sám až do roku 268. Za jeho vlády klesl obsah stříbra v antoniniánu na zlomek: z mince se stala měď s tenkou stříbrnou vrstvou, a katalogy ji proto řadí spíš k billonu, slitině mědi se stříbrem.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný antoninián císaře Galliena připomíná neklidnou polovinu 3. století. Reverz s personifikací míru Pax, olivovou ratolestí a žezlem vytváří působivý protipól k vojenským...
Ovládací prvky výpisu
Gallienus (asi 218–268) se roku 253 stal spoluvládcem svého otce Valeriána. Po otcově zajetí Peršany roku 260 vládl sám, čelil vpádům Germánů, odtržení galských provincií pod Postumem i řadě uzurpátorů. Zahynul roku 268 při obléhání Mediolana, kde se proti němu vzbouřil velitel jezdectva Aureolus.
Jeho vláda připadla na nejhlubší úpadek římské stříbrné mince. Antoninián, zavedený roku 215 jako dvojnásobek denáru, obsahoval kolem roku 238 v průměru asi 40 % stříbra, kolem roku 270 už méně než 3 %. Za Galliena byl podle přehledů v podstatě měděnou mincí, kterou kryla jen tenká vrstva stříbra.
Příčin bylo více. Nové stříbro chybělo, protože iberské doly byly vyčerpané a říše už nedobývala nová území, a vojáci i uzurpátoři přitom potřebovali stále víc peněz. Každá nová emise proto obsahovala méně stříbra než ta předchozí, což dál roztáčelo inflaci.
Aurelián se po roce 270 pokusil minci stabilizovat a na antoniniánech se objevilo číslo XXI, vykládané jako poměr dvaceti dílů mědi k jednomu dílu stříbra. Úpadek ale zastavila až Diokleciánova reforma na konci 3. století.
