Stříbrné denáry Caracally
Stříbrné denáry Caracally ražené za jeho vlády (198–217 n. l.) ukazují plíživé znehodnocování římského stříbra: obsah kovu klesl zhruba z 55 na 51 procent. Razila je hlavně mincovna v Římě, v prvních letech i Laodikeia v Sýrii. Roku 215 přidal císař k denáru nový dvojnásobný nominál, antoninián.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Caracalla (188–217) byl synem Septimia Severa a od roku 198 jeho spoluvladařem; po otcově smrti roku 211 vládl jako starší z císařů a brzy sám. Výrazně zvýšil žold legionářům – z 2 000 na 2 700 až 3 000 sesterciů ročně – a výdaje kryl i zhoršováním mince.
Denár měl na konci Severovy vlády a na počátku Caracallovy kolem 55 procent stříbra, ke konci Caracallovy vlády už jen asi 51 procent. Lidé proto starší, kvalitnější mince schovávali. Podle katalogu RIC razila Caracallovy denáry převážně mincovna v Římě, v prvních letech jeho spoluvlády i syrská Laodikeia (Laodicea ad Mare).
Roku 215 zavedl Caracalla antoninián – minci, která měla platit dva denáry a nesla vždy portrét císaře s paprsčitou korunou. Stříbra v ní ale bylo jen asi za jeden a půl denáru. Elagabal jej roku 219 zrušil, od roku 238 se však stal hlavní stříbrnou mincí a denár postupně vytlačil.





