Stříbrné denáry Julie Domny
Stříbrné denáry Julie Domny razily mincovny v Římě i na východě říše za vlády jejího manžela Septimia Severa (193–211) a syna Caracally (211–217). Denár tehdy rychle ztrácel stříbro: mezi lety 193 a 235 klesla jeho ryzost z necelých 80 % zhruba na polovinu. Podle opisu lze kus přiřadit k jedné z obou vlád.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Julia Domna, manželka Septimia Severa a matka Caracally a Gety, se objevuje na denárech po celou dobu vlády obou císařů. Za Severa nesou její denáry opis IVLIA AVGVSTA nebo IVLIA DOMNA AVG, za Caracally se opis mění na IVLIA PIA FELIX AVG. Kus tak lze podle opisu snadno přiřadit k jednomu ze dvou období.
Vedle Říma razily její denáry za Severovy vlády i mincovny na východě – katalog římských císařských mincí uvádí ražby přisuzované Emese či Laodikeji a Alexandrii. Za Caracally už pocházejí z Říma.
Za Severovců pokračovalo znehodnocování denáru: při hmotnosti kolem 3,4 g klesla jeho ryzost mezi lety 193 a 235 z necelých 80 % zhruba na polovinu. Roku 215 zavedl Caracalla antoninián v hodnotě dvou denárů a i Julia Domna se na něm objevila – její poprsí na něm spočívá na srpku měsíce. Denár však zůstal hlavní stříbrnou mincí až do roku 238.
Rubní obrazy připomínají ctnosti a božstva spojená s císařovnou a dynastií, například HILARITAS (veselí), VENVS GENETRIX (Venuše rodička) nebo SAECVLI FELICITAS (štěstí věku).





