Stříbrné didrachmy
Stříbrné didrachmy byly plnohodnotné mince v hodnotě dvou drachem, jaké ve stříbře razila řecká města od ostrova Aigina po jižní Itálii a po nich i Řím. V Tarentu a dalších osadách Velkého Řecka byla didrachma, místně zvaná nomos, hlavní a nejrozšířenější stříbrnou mincí od konce 6. do 3. století př. Kr.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha II. Velikého z roku 1785 – autentické svědectví o vrcholném období pruské monarchie a silné vojenské i kulturní éry osvícenského absolutismu.
Stříbrný 24 krejcar z roku 1620 ražený v Kutné Hoře představuje dramatické období stavovského povstání. Výrazná koruna a český lev symbolizují královskou moc a odhodlání země ve...
Patnáctikrejcar Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z roku 1694 spojuje olomoucké biskupství s mincovní tradicí Kroměříže. Atraktivní stříbrná ražba připomíná barokní Moravu a...
Stříbrný tříkrejcar Františka Serafína z Ditrichštejna připomíná mincovní právo olomouckých biskupů v období raného baroka. Spojuje výrazný portrét významného moravského...
Stříbrný 1/2 tolar Františka I. z roku 1821 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou...
Stříbrný tolar císaře Františka I. z roku 1826 představuje klasickou ražbu rakouského císařství v období po napoleonských válkách. Mince odráží stabilizaci monarchie a...
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1820 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1822 ražený v Praze. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1824 ražený ve Vídni. Klasická mince habsburské monarchie s bohatým znakem a císařským portrétem, ceněná pro historickou i sběratelskou hodnotu.
Stříbrný tolar z Rakouského Nizozemí patří mezi typické oběžné mince doby vlády Marie Terezie. Vysoká ryzost stříbra a jednotný mincovní standard z něj činí důležitý doklad...
Didrachma nebyla zvláštní typ mince, ale násobek: dvě drachmy podle váhové soustavy, kterou dané město používalo. Proto stejné jméno nese mince o hmotnosti přes 12 gramů z ostrova Aigina, kde statér aiginského standardu odpovídal dvěma drachmám, i výrazně lehčí didrachmy z ostrova Rhodos nebo z měst jižní Itálie. Ve všech případech šlo o plnohodnotné stříbro, jehož váha určovala hodnotu mince.
Ve Velkém Řecku, tedy v řeckých osadách jižní Itálie, se didrachma stala hlavní mincí a říkalo se jí nomos. Nejznámější je řada z Tarentu (řecky Taras): na líci jezdec na koni, na rubu mladík na delfínu, v němž se obvykle vidí zakladatel města Falanthos, podle jiného výkladu héros Taras. Jezdec se na tarentských mincích objevuje kolem poloviny 5. století př. Kr. a s obměnami a jmény úředníků vydržel přes dvě stě let.
Tarentský nomos vážil zpočátku téměř 8 gramů. Krátce po roce 281 př. Kr., kdy Tarent ve válce s Římem povolal na pomoc épeirského krále Pyrrha, klesla jeho hmotnost zhruba na 6,5 gramu. Ražba lehčích nomů pokračovala i po roce 272 př. Kr., kdy se město vzdalo Římanům, a to ještě několik desetiletí.
Na řecký vzor navázal i Řím. Jeho první stříbrné mince z doby kolem roku 280 př. Kr. byly didrachmy, svou váhou přizpůsobené mincím jihoitalských měst. Řada skončila za druhé punské války, kdy je kolem roku 211 př. Kr. nahradil denár. V době císařské razily stříbrné didrachmy ještě některé provinční mincovny, například Caesarea v Kappadokii.





