Stříbrné gigliáty
Stříbrné gigliáty zavedl roku 1303 neapolský král Karel II. z rodu Anjou. Mince o hmotnosti kolem čtyř gramů téměř ryzího stříbra se rozšířila hlavně za Roberta I. Neapolského a stala se vzorem ražeb v Provenci, Avignonu, Uhrách i ve Středomoří. Stříbro je tu pravidlem – jiný kov gigliato neznal.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Stříbrný pražský groš z doby vlády Jana Lucemburského (1310–1346) patří mezi nejznámější středověké mince českých dějin a je ceněným klenotem pro každého sběratele.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1821 ražený ve Vídni. Významná mince vydaná po pádu Napoleona, symbol stability habsburské monarchie.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Stříbrný gulden Františka Josefa I. připomínají jeho sňatek s Alžbětou Bavorskou, známou jako Sisi. Spojené portréty císařského páru a svatební obřad zachycují jednu z...
Stříbrná československá pamětní mince 50 Kčs z roku 1968 připomíná dvě významná výročí republiky. Spojuje ženský profil s květinami a siluetou Prahy se státním znakem a...
Stříbrná mince 5 marek s portrétem Fridricha III. z roku 1888 pochází z tzv. roku tří císařů. Krátká vláda panovníka dává této emisi mimořádný historický rozměr v rámci dějin...
Stříbrný tolar Marie Terezie z roku 1767, tzv. Madonataler, s náboženským motivem a iniciálami mincmistra a vardajna E.V.M - D. (Ignatz Krammer Edler von...
Stříbrný tolar Leopolda I. z Tyrol představuje typickou velkou minci habsburské monarchie konce 17. století. Vyniká výrazným portrétem císaře a bohatou heraldikou, která odráží...
Gigliato zavedl roku 1303 neapolský král Karel II. Neapolský místo stříbrného saluta svého otce, který se z království vyvážel a v oběhu se neudržel. Jméno dostala mince podle lilií (italsky gigli) na rubu: kříž zakončený liliemi s liliemi také v úhlech. Na líci sedí král na trůnu se lvími hlavami, se žezlem a říšským jablkem.
Gigliato byla plnohodnotná stříbrná mince: vážila asi 4 gramy stříbra o ryzosti 929/1000, tedy kolem 3,7 gramu ryzího kovu, při průměru 24 milimetrů. Ve velkém ho razil Robert I. Neapolský (1277/1278–1343), který jím financoval tažení stoupenců papeže proti ghibellinům. Od roku 1330 se gigliaty razily také v Provenci, kterou Anjouovci rovněž ovládali.
Vysoký a stálý obsah stříbra udělal z gigliata oblíbenou obchodní minci, a proto ho napodobovali další. V Avignonu ho razil papež Jan XXII. a jeho nástupci, rytíři johanité na Rhodu převzali jeho váhu, v Uhrách napodobil líc Karel I. Robert z neapolské větve Anjou a v Malé Asii ho kopírovali turečtí emírové, někdy tak věrně, že napodobeniny měly projít jako originál.
V Neapoli gigliato přežilo i anjouovskou dynastii. Za Ladislava Neapolského donutil nedostatek stříbra razit poloviční a čtvrtinové gigliaty a po sjednocení Neapole se Sicílií roku 1442 si minci ponechal Alfons V. Aragonský, jen lilie nahradil aragonským znakem.
