Stříbrné groše Jana Jiřího I. Saského
Stříbrné groše Jana Jiřího I. Saského jsou z velké části kiprové mince z let 1620–1623 v hodnotě 10 až 40 grošů, ražené ze stříbra silně ředěného mědí v Drážďanech i v pronajatých zemských mincovnách. Patří sem i drobné groše po návratu k řádné minci, kdy se groš opět počítal jako čtyřiadvacetina tolaru.
Řazení produktů
Výpis produktů
Saský 40groš z roku 1621 ražený za vlády kurfiřta Johanna Georga I. během měnové krize Kipper und Wipper. Historicky cenná mince z Drážďan s motivem letící labutě, sběratelsky...
Ovládací prvky výpisu
Jan Jiří I. Saský (1585–1656) vládl jako kurfiřt od roku 1611 a jeho groše jsou spjaty hlavně s měnovým rozvratem počátku třicetileté války, takzvanou dobou kiprů a vyprů. Říšský mincovní řád z roku 1559 nepočítal dostatečně s náklady na ražbu drobné mince a s úbytkem stříbra; drobné mince se proto razily stále lehčí a tolar, počítaný původně za 24 grošů, stoupal v ceně.
Po vypuknutí války se v Sasku začaly razit takzvané zemské mince, které říšskému řádu neodpovídaly a platily jen v zemi. Kurfiřtský komorní rada Karel Kryštof z Brandensteinu od roku 1621 zakládal po celé zemi pronajímané mincovny, kde se k ředění stříbra spotřebovávala hlavně měď. V červnu 1622 stál tolar už 300 grošů – dvanáct a půlkrát víc než na počátku.
V Drážďanech se tehdy razily groše a mince po 2, 5, 8, 10, 20, 30, 40 a 60 groších. Aby nové peníze lidé ochotněji brali, nesly obraz dříve vážených andělských grošů, anděla držícího saský znak. Drážďanský mincmistr Heinrich von Rehnen se zpočátku ražbě znehodnocené mince bránil a svou značku, labuť, nahradil vzlétající labutí.
Na sjezdu v Lipsku se 11. ledna 1622 rozhodlo pronajaté mincovny zavřít a jejich mince stáhnout; poslední kiprové mince se však v Sasku razily ještě roku 1623. Po návratu k řádné minci se drobný groš znovu počítal jako čtyřiadvacetina tolaru.





