Stříbrné habsburské krejcary
Stříbrné habsburské krejcary se v habsburských zemích razily od 16. do poloviny 19. století. Z původně tyrolské mince vyrostla řada hodnot od krejcaru po třicetikrejcar. Roku 1760 přešly nejnižší hodnoty na měď a stříbro zůstalo jen vyšším násobkům, jako byly dvacetníky a desetníky konvenční měny.
Řazení produktů
Výpis produktů
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Stříbrný 20krejcar Františka I. Rakouského z roku 1830 pochází z kremnické mincovny. Portrét panovníka na averzu doplňuje reverz s korunovaným dvouhlavým orlem a hodnotou 20;...
Stříbrný 15krejcar svobodného říšského města Norimberku z roku 1622 nese městský znak, říšského orla a titul císaře Ferdinanda II. Mince připomíná postavení města v rámci Svaté...
Stříbrný dvacetikrejcar Leopolda II. z roku 1791 představuje ražbu z krátkého období jeho vlády. Portrét císaře ve vavřínovém věnci a korunovaný dvouhlavý orel spojují...
Stříbrný 3krejcar Ferdinanda Karla Tyrolského z roku 1641 představuje působivou ražbu tyrolské mincovny Hall. Portrét mladého arcivévody doplňuje heraldická kompozice se štíty a...
Vzácný stříbrný 20krejcar z roku 1768 z pražské mincovny zachycuje císaře Josefa II. ještě jako spoluvladaře Marie Terezie a odráží přechodné období reformního absolutismu v...
Stříbrný dvacetikrejcar ražený v pražské mincovně v roce 1783 patří mezi typické oběžné mince vlády císaře Josefa II. Značka C pod portrétem označuje Prahu.
Krejcar vznikl jako stříbrná mince v Tyrolsku po roce 1271 a jméno dostal podle dvojitého kříže na rubu. V Čechách se poprvé objevil roku 1561, kdy Ferdinand I. zavedl zlatníkovou měnu: krejcar, dvoukrejcar, desetikrejcar a třicetikrejcar se razily v Praze, Jáchymově a Vratislavi. S návratem k tolaru roku 1573 krejcarové hodnoty na čas zmizely a vrátily se až s mincovní reformou stavů roku 1619.
Leopold I. Habsburský přidal roku 1659 patnáctikrejcar a šestikrejcar, které většina mincoven razila v hojném počtu. Patent z roku 1694 stanovil tolar na 120 krejcarů a obě mince přecenil na sedmnáct a sedm krejcarů. Marie Terezie proto roku 1751 jejich ražbu zastavila a začala razit sedmnáctníky a sedmníky. Od roku 1754 přibyly dvacetník a desetník konvenční měny; dvacetník měl hodnotu třetiny zlatého, tedy šestiny konvenčního tolaru.
Nejmenší stříbrné krejcary vážily často méně než gram a měly velmi nízkou jakost. Roku 1760 je proto nahradila měď: měděné krejcary a grešle Marie Terezie byly u nás prvními kreditními mincemi, jejichž hodnotu určoval patent, ne obsah kovu. Ve stříbře pak zůstaly jen vyšší hodnoty – za Josefa II. dvacetník, desetník a trojník, za Františka II. v Praze ještě dvacetičtyřkrejcar, dvanáctník, sedmník a šestník.
Poslední stříbrné krejcary se razily za Františka Josefa I. Pražská mincovna skončila dvacetníkem z roku 1856 se značkou C, poslední českou habsburskou vládní ražbou. Rakouská měna od roku 1857 dělila zlatník desetinně na sto krejcarů a ze stříbra razila dvacetník, desetník a pětník; korunová měna roku 1892 krejcary nahradila haléři.





