Stříbrná habsburská scuda
Stříbrná habsburská scuda jsou velké stříbrné mince, které Habsburkové razili pro své severoitalské državy. Patří sem milánská scuda z doby Marie Terezie a jejích nástupců i scuda Lombardsko-benátského království ražená od roku 1822 v Miláně a Benátkách, kdy jedno scudo platilo šest lir.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince o nominálu ½ scuda z roku 1782 pochází z období vlády císaře Josefa II. a byla ražena pro Milánské vévodství. Připomíná dobu habsburské správy severní Itálie i...
Stříbrný scudo z Lombardsko-benátského království představuje měnový systém severní Itálie v době habsburské správy. Mince nese jméno císaře Františka I. a patří k typickým...
Ovládací prvky výpisu
Scudo bylo nejvyšší stříbrnou mincí Milánského vévodství a v místním počítání odpovídalo šesti lirám po dvaceti soldech. Když Milán patřil Habsburkům, vydávala tamní mincovna scuda i jejich poloviny se jménem panovníka. Marie Terezie na nich vystupuje jako milánská vévodkyně, na rubu scuda z roku 1779 je opis MEDIOLANI DUX a korunovaný znak vévodství.
Milánské scudo zaniklo s napoleonskými válkami: roku 1806 je nahradila lira Napoleonova Italského království. Po návratu Habsburků vzniklo Lombardsko-benátské království a s ním nová měna. Její lira obsahovala 4,33 g stříbra ryzosti 900/1000 a šest lir tvořilo scudo, které hodnotou odpovídalo rakouskému konvenčnímu tolaru. Se starým milánským scudem už nové scudo nesouviselo.
První vlastní mince lombardsko-benátské měny vyšly až roku 1822, do té doby obíhala lira francouzské éry. Scuda a půlscuda s portrétem Františka I. Rakouského razily mincovny v Miláně se značkou M a v Benátkách se značkou V, pro tuto měnu razila i Vídeň. Na rubu je rakouský dvouhlavý orel a v opisu i titul krále Lombardie a Benátska. Roku 1862, po ztrátě Lombardie, přešla zbývající území na obecnou rakouskou měnu.





