Stříbrné krejcary Františka II. / Františka I. Rakouského
Stříbrné krejcary Františka II. / Františka I. Rakouského z let 1792–1835 jsou hlavně dvacetníky a desetníky konvenční měny. Zůstaly stříbrné i ve válkách s Napoleonem, kdy se ostatní drobné peníze měnily v papír a měď. Podle titulatury se dělí na ražby římského císaře Františka II. a rakouského císaře Františka I.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný 20krejcar Františka I. Rakouského z roku 1830 pochází z kremnické mincovny. Portrét panovníka na averzu doplňuje reverz s korunovaným dvouhlavým orlem a hodnotou 20;...
Oběhový 24krejcar z roku 1800 představuje běžnou minci habsburské monarchie z období vlády Františka II. Jde o typický nominál přelomu 18. a 19. století, který dokládá fungování...
Ovládací prvky výpisu
František II. (1768–1835) byl posledním římským císařem v letech 1792–1806 a od roku 1804 zároveň prvním rakouským císařem jako František I. Na jeho krejcarech se to projevuje titulaturou: do roku 1806 vystupuje jako římský císař František II., poté jen jako rakouský císař František I.
Stříbrné krejcarové mince patřily ke konvenční měně, v níž měl zlatý 60 krejcarů a konvenční tolar dva zlaté. Dvacetník tak byl třetinou zlatého a šestinou tolaru; dvacetníky a desetníky se razily od roku 1754. Vedle nich se razily i další stříbrné hodnoty, kolem roku 1800 například čtyřiadvacetník s nápisem ERBLAENDISCH.
Za napoleonských válek rychle přibývalo papírových bankocetlí a měděných mincí, roku 1807 se razily dokonce měděné patnáctníky a třicetníky. Patent z 20. února 1811 snížil bankocetle i měď na pětinu a zavedl vídeňskou měnu, ve které vedle papíru obíhala měď. Stříbrné krejcary však zůstaly mincemi konvenční měny.
Mincovní značky prozrazují místo ražby: A Vídeň, B Kremnice, G Nagybánya. Dvacetníky a dukáty se značkou D v letech 1806–1809 pocházejí ze Salcburku, který tehdy připadl Rakousku; dvacetníky z let 1804–1810 se salcburským titulem a značkou A nebo G salcburské nejsou.





