Stříbrné krejcary Sylvia II. Fridricha Württembersko-Olešnického
Stříbrné krejcary Sylvia II. Fridricha Württembersko-Olešnického pocházejí z olešnické mincovny ve Slezsku. Kníže z württemberské větve rodu, který Olešnici držel od roku 1672, razil mimo jiné šestikrejcary s vlastním poprsím a orlicí na rubu. Stříbrné šestikrejcary té doby obsahovaly méně stříbra než mědi.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný 6krejcar Sylviuse II. Fridricha z roku 1674 připomíná mincovnictví Württembersko-olešnického knížectví ve Slezsku. Spojuje reprezentativní portrét panovníka s...
Ovládací prvky výpisu
Sylvius II. Fridrich Württembersko-Olešnický (1651–1697) pocházel z württemberské linie, která se do olešnického knížectví přiženila v polovině 17. století. Při dělení otcova dědictví roku 1672 připadla Olešnice jemu. Olešnická mincovna razila už ve středověku a v 16. a na počátku 17. století z ní vycházely dukáty, tolary i drobné stříbro.
Šestikrejcar zavedl pro habsburské země císařský řád z 28. března 1659: měl vážit 3,733 g při ryzosti 438/1000, stříbro tedy tvořilo menší část slitiny. Ve Slezsku se šestikrejcary razily hojně, ve Vratislavi, Kladsku, Opolí a Břehu. Sylviův šestikrejcar z roku 1674 nese na líci knížecí poprsí s titulem vévody württemberského, teckého a olešnického, na rubu orlici s letopočtem.
Jak citlivá byla ražba drobného stříbra, ukazuje pozdější osud olešnické mincovny. V letech 1711–1712 byla přechodně uzavřena, protože se v ní razily císařem nepovolené tříkrejcary a šestikrejcary, a roku 1717 činnost definitivně skončila.
