Stříbrné medaile Františka II. / I. Rakouského

František II. (1768–1835), jako rakouský císař František I., se narodil 12. února 1768 ve Florencii. Byl nejstarším synem Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské. Dětství prožil v toskánském prostředí, kde jeho otec vládl jako velkovévoda. Po Leopoldově smrti v roce 1792 převzal habsburské dědičné země a stal se také římským císařem. Jeho nástup se odehrál v době zásadní krize vyvolané francouzskou revolucí.

Velkou část první poloviny jeho vlády určovaly války s revoluční a později napoleonskou Francií. Jejich důsledky měnily státní hranice i postavení habsburské monarchie. Roku 1804 přijal titul rakouského císaře jako František I. Po určitou dobu tak současně držel dvě různé císařské důstojnosti. Rozdílná pořadová čísla označují stejného člověka podle toho, zda jde o Svatou říši římskou, nebo o Rakouské císařství.

Dne 6. srpna 1806 se vzdal římské císařské koruny a ukončil existenci Svaté říše římské. Nové rakouské císařství tím nezaniklo a František v jeho čele pokračoval až do smrti. Napoleonské války následně vystřídalo hledání evropské rovnováhy po porážce Francie. Pro monarchii bylo zásadní udržet dynastickou vládu a zabránit opakování revolučních otřesů. Tento cíl výrazně ovlivňoval její domácí i zahraniční politiku.

Pozdější období jeho panování je spojeno s kancléřem Metternichem, konzervativním uspořádáním a důrazem na politický dohled. Cenzura i kontrola veřejného života měly chránit státní pořádek, současně však omezovaly prostor pro politické změny. František zemřel 2. března 1835 ve Vídni a na rakouském trůně jej vystřídal syn Ferdinand I. Jeho život tak překlenul konec staré říšské struktury a vznik rakouské císařské tradice, v níž pokračovali další habsburští panovníci.