Stříbrné medaile Viléma II. Pruského
Vilém II. Pruský (1859–1941) byl poslední německý císař a pruský král. Na trůn nastoupil roku 1888 a brzy se rozešel s kancléřem Bismarckem. Po porážce Německa v první světové válce odešel do Nizozemska a roku 1918 abdikoval. Zbytek svého života prožil v exilu v nizozemském Doornu.
Vilém II. Pruský (1859–1941) se narodil 27. ledna 1859 v Berlíně jako syn budoucího císaře Fridricha III. a britské princezny Viktorie. Byl tak vnukem královny Viktorie. Vzdělával se v Kasselu a poté studoval v Bonnu. Roku 1881 se oženil s Augustou Viktorií Šlesvicko-Holštýnskou. Jejich manželství přineslo sedm dětí a rodina se stala součástí veřejného obrazu pruského dvora.
Na německý a pruský trůn nastoupil 15. června 1888 po otcově smrti. Fridrich III. vládl jen krátce, a proto tento rok vešel do dějin jako rok tří císařů. Vilém se záhy dostal do sporu s kancléřem Ottou von Bismarckem. V březnu 1890 požadoval jeho odstoupení. Rozchod s dlouholetým kancléřem ukázal mladého císaře jako vládce, který chtěl výrazněji zasahovat do směřování státu. Podpora výstavby válečného loďstva od roku 1898 zhoršovala vztahy s Velkou Británií.
Vilém zůstal hlavou říše i během první světové války. V jejím závěru však rozhodující vliv získávalo nejvyšší vojenské velení. Dne 9. listopadu 1918 oznámil kancléř Max Bádenský císařovu abdikaci, aniž k tomu předem získal jeho souhlas. Následujícího dne Vilém odešel do neutrálního Nizozemska. Formální prohlášení o vzdání se německého císařského i pruského královského trůnu podepsal 28. listopadu 1918.
Nizozemsko odmítlo jeho vydání a Vilém se usadil v Doornu. Roku 1921 zemřela Augusta Viktorie; následujícího roku uzavřel druhý sňatek s Hermínou Reusskou. V exilu si uchovával naděje na obnovu monarchie, na trůn se však nevrátil. Jeho postoj k novým německým poměrům nebyl prostým odchodem od politiky: roku 1940 poblahopřál Hitlerovi k dobytí Paříže. Zemřel 4. června 1941 v Doornu a byl pohřben v tamním mauzoleu. Jeho úmrtí přišlo již za druhé světové války.
