Stříbrné mince Filipa I. Araba
Stříbrné mince Filipa I. Araba zahrnují římské antoniniány i provinční tetradrachmy. U antoniniánu označuje paprskovitá koruna na císařově hlavě dvojdenárový nominál. Rubní strany nesou božstva, personifikace a pamětní motivy, které je nutné číst spolu s opisem; provinční emise používají jiný jazyk i obraz.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný antoninián Filipa I. Araba připomíná římskou představu radosti a příznivých poměrů zosobněnou bohyní Laetitií. Spojení císařova paprskovitého portrétu s nadějeplným...
Stříbrný antoninián císaře Filipa I. Araba připomíná představu věčného Říma. Reverz se sedící personifikací Romy a opisem ROMAE AETERNAE spojuje výraznou císařskou ražbu 3....
Stříbrný antoninián Filipa I. Araba připomíná oslavy nového věku spojené s tisíciletím Říma. Reverz s chrámem o šesti sloupech a sedící Romou propojuje císařskou ražbu s...
Stříbrný antoninián Filipa I. Arabského z římské mincovny připomíná neklidnou polovinu 3. století. Motiv Felicitas vyjadřuje příznivý osud, prosperitu a naději na stabilní vládu...
Stříbrná tetradrachma Philippa Arabského z Antiochie, ražená mezi lety 244–249. Typická provincie ražba s orlem a portrétem císaře, poškozená prasklinou z ražby, ale historicky...
Ovládací prvky výpisu
Stříbrné ražby Filipa I. Araba zahrnovaly římskou i provinční výrobu. Římský antoninián má císařský portrét s paprskovitou korunou a latinskou titulaturou. Antiochijské tetradrachmy představují jiný nominál s vlastní ikonografií a řeckými opisy; stejný vládce zde vystupuje v odlišné mincovní tradici.
Muzejní katalog eviduje antoninián z let 244 až 247 s personifikací Laetitia a emisi z roku 248 s antilopou a opisem SAECVLARES AVGG. Rubní motiv proto nemusí přímo zobrazovat císaře. Odkazuje na slavnosti, císařské ctnosti nebo božskou ochranu a spolu s textem vymezuje konkrétní typ.
Na fotografii je antoninián s radiátním portrétem a sedící postavou na rubu. Zařazení mezi stříbrné mince neznamená neměnnou ryzost napříč nominály a mincovnami. Kovové složení, dataci a místo výroby je třeba vztahovat k jednotlivé emisi, nikoli k celé vládě jako jednomu standardu.
