Stříbrné mince Fridricha Viléma II. Pruského
Fridrich Vilém II. Pruský (1744–1797) vládl od roku 1786 jako nástupce svého strýce Fridricha Velikého. Odklonil se od francouzského vzoru ve prospěch němčiny, dokončil pruský zemský zákoník a nechal postavit Braniborskou bránu. Sám byl vášnivým violoncellistou a zemřel roku 1797.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tolar Fridricha Viléma II. z roku 1796 pochází z období před zásadními otřesy napoleonských válek. Reprezentativní nominál pozdního 18. století odráží kontinuitu pruské...
Ovládací prvky výpisu
Fridrich Vilém II. Pruský (1744–1797) se narodil 25. září 1744 v Berlíně a na trůn usedl 17. srpna 1786 po svém strýci Fridrichu Velikém. Nastoupit po panovníkovi takového formátu je nevděčná úloha.
Hned zpočátku se odvrátil od francouzské kultury, kterou jeho předchůdce obdivoval. Shrnul to větou, jež se často cituje: Jsme Němci a hodláme jimi zůstat. Podporoval němčinu i domácí kulturu a ulevil poddaným od části daňového břemene.
K jeho trvalým počinům patří dokončení Všeobecného pruského zemského práva roku 1794. Šlo o rozsáhlý zákoník, na kterém se pracovalo už za Fridricha II. a který sjednotil právní poměry v zemi.
Povahou se od strýce lišil zásadně. Zatímco Fridrich Veliký byl chladným racionalistou, jeho synovec byl hluboce věřícím protestantem se zálibou ve spiritismu; roku 1781 vstoupil k rosenkruciánům. Blízký vztah jej pojil s Wilhelminou Enke, jeho dlouholetou družkou.
Mimořádná byla jeho hudebnost. Hrál na violoncello a věnoval mu asi dvě hodiny denně; objednával skladby u Mozarta, Haydna, Boccheriniho i Beethovena a jeho dvorní orchestr se sedmdesáti hudebníky patřil k největším v Evropě.
Za jeho vlády vznikla také Braniborská brána v Berlíně a Mramorový palác v Postupimi – stavby, jejichž objednavatele si dnes málokdo vybaví.
Zemřel 16. listopadu 1797 v Postupimi ve věku třiapadesáti let. Zanechal zemi v obtížném mezinárodním postavení, kterou zdědil jeho syn Fridrich Vilém III. – a která o devět let později stanula proti Napoleonovi.
Jeho ražby jsou proto vděčným svědectvím přelomu. Vznikaly v posledním desetiletí starého Pruska, tedy před válkami, které zemi na čas málem smazaly z mapy – a nesou podobu panovníka, jehož vláda tvoří tichý předěl mezi dobou Fridricha Velikého a devatenáctým stoletím.
