Stříbrné mince z Bratislavy
Stříbrné mince z Bratislavy zde zastupují krejcarové ražby Leopolda I. z let 1674–1676, kdy bratislavskou mincovnu vedl mincmistr Georgius Cetto. Stříbro se v Bratislavě razilo od keltských biateků přes uherské denáry až po tolary a krejcary 18. století; ražba skončila krátce po roce 1722.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný tříkrejcar z uherských zemí z doby vlády Leopolda I. představuje drobnou oběhovou minci každodenního platebního styku. Je typickým dokladem měnové praxe v Uhrách na...
Ovládací prvky výpisu
Už po roce 70 př. n. l. razila v místě dnešní Bratislavy keltská mincovna velké stříbrné mince typu Biatec. Oficiální mincovní privilegium dostalo město 6. března 1430 od Zikmunda Lucemburského; za něj tu vznikaly drobné stříbrné kvartingy, denáry a oboly. Ražba stříbra pokračovala s přestávkami za Jagellonců i Habsburků – Ferdinand II. tu roku 1623 nechal razit dvoutolar, půltolar, groše a denáry.
Za Leopolda I. (1640–1705) vedl mincovnu mincmistr Georgius Cetto. Vedle zlata razil stříbrné patnáctníky v letech 1674–1676, šestikrejcary 1675–1676 a trojníky 1675. Patnáctník nese na líci vavřínem ověnčené poprsí panovníka a hodnotu XV pod poprsím, na rubu Madonu s dítětem nad uherským znakem a opis vzývající Pannu Marii jako patronku Uher. V letech 1684–1685 vznikaly za mincmistra Lippaie jen šestikrejcary.
Koncem 17. století razil mincmistr Hunger tolar 1697, patnáctníky, trojníky a krejcary, za Josefa I. i tolary. Poslední stříbro vzniklo za Karla VI. za mincmistra Pavla Wörödiho – tolary a trojníky do roku 1721.
