Stříbrné mince z Milána
Stříbrné mince z Milána razila zdejší mincovna po staletí, pro rakouské Habsburky až do roku 1859. Z jejich vlády pocházejí tereziánská scuda a liry, liry Josefa II., korunní tolary Leopolda II. a Františka I. Rakouského se značkou M a scuda Lombardsko-benátského království ražená od roku 1822.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná mince o nominálu ½ scuda z roku 1782 pochází z období vlády císaře Josefa II. a byla ražena pro Milánské vévodství. Připomíná dobu habsburské správy severní Itálie i...
Stříbrný tolar Františka II. z roku 1792 ražený v Miláně představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Ovládací prvky výpisu
Za Marie Terezie se v Miláně razilo stříbrné scudo a jeho polovina: scudo z let 1778–1780 váží 23,07 g při ryzosti 896/1000, na líci nese závojem zahalené poprsí panovnice, na rubu korunovaný štít s opisem MEDIOLANI DUX. Vedle něj se razily menší stříbrné liry, za Josefa II. pak i liry a půlliry s jeho portrétem.
Korunní tolar vznikl roku 1755 v Rakouském Nizozemí jako náhrada brabantských dukatonů; na rubu má ondřejský kříž se třemi korunami, od roku 1780 na líci portrét panovníka. Za koaličních válek se razil i ve Vídni, v Uhrách a v Lombardii, kde ho Milán označoval písmenem M pod poprsím. Milánské korunní tolary nesou jména Leopolda II. a Františka I. Rakouského, v té době ještě císaře Františka II.
Po vídeňském kongresu patřila Lombardie do Lombardsko-benátského království. Jeho rakouská lira se razila od roku 1822 v Miláně se značkou M, v Benátkách a ve Vídni; šest lir tvořilo jedno scudo o hmotnosti 25,99 g a ryzosti 900/1000, rovné konvenčnímu tolaru. Milánská mincovna pro Habsburky razila do roku 1859, kdy Rakousko Lombardii ztratilo.
