Stříbrné mince z Neapole
Stříbrné mince z Neapole zde zastupují gigliata, stříbrné mince Neapolského království, které roku 1303 zavedl Karel II. Neapolský. Ve velkém je pak razil jeho syn Robert I. Neapolský. Jméno dostala podle lilií na rubu a ve 14. století je napodobovaly mincovny po celém východním Středomoří.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný konvenční tolar saského krále Antona I. z roku 1830 pochází z období jeho vlády v letech 1827–1836. Portrétní stranu doplňuje korunovaný saský znak ve věnci a opis,...
Stříbrný konvenční tolar saského krále Antona I. z roku 1831 pochází z období jeho vlády v letech 1827–1836. Portrétní stranu doplňuje korunovaný saský znak ve věnci a opis,...
Stříbrný tolar Fridricha Augusta I. z roku 1812 je výmluvným svědkem napoleonské éry a proměn evropského politického uspořádání v době války šesté koalice.
Stříbrný výtěžkový tolar Fridricha Augusta III. Saského z roku 1790 připomíná význam hornictví pro hospodářství Saského kurfiřtství. Portrét panovníka doplňuje korunovaný saský...
Stříbrný konvenční tolar svobodného říšského města Norimberku vznikl roku 1765 za císaře Františka I. Štěpána Lotrinského. Alegorie Míru s ratolestí a prosbou za zachování...
Tolar Františka II. z roku 1793, ražený v italském Miláně (značka "M"), je výrazným představitelem mincovní produkce habsburské monarchie před napoleonskými válkami. Tato mince...
Stříbrná pamětní stokoruna z roku 1983 byla vydána k 100. výročí narození spisovatele Jaroslava Haška, jedné z nejvýraznějších osobností české literatury 20. století. K...
Stříbrná dvacetikoruna první Československé republiky patří k ikonickým oběžným mincím meziválečného období. Vznikla v době budování mladého státu a spojuje moderní výtvarný...
Stříbrná desetikoruna první republiky z roku 1931 představuje typickou oběžnou minci meziválečného Československa. Vznikla v období hospodářských výzev, ale zároveň symbolizuje...
Soubor pěti stříbrných 20krejcarů spojuje ražby Karla Teodora Falckého, Františka II. a Ferdinanda I. z let 1783–1848. Mince pocházejí z Bavorska, Rakouského císařství a...
Pražský groš z období vlády Václava IV. (1378–1419) je stříbrná mince, která odráží složité časy pozdního středověku a období předhusitských nepokojů.
Stříbrné écu Ludvíka XIV. bylo vyraženo roku 1698 v Rouenu, označeném písmenem B. Portrét krále doplňuje korunovaný znak Francie se třemi liliemi, lemovaný palmovými ratolestmi;...
Gigliato zavedl v Neapoli roku 1303 Karel II. Neapolský z rodu Anjou. Nahradilo dřívější stříbrný tornesový groš. Razilo se ze stříbra ryzosti asi 930/1000, osmdesát kusů z libry, takže jedna mince vážila kolem 4 gramů a měřila asi 24 mm.
Na líci sedí král na trůnu zdobeném lvy, se žezlem a říšským jablkem s křížem. Rub nese kříž, jehož ramena končí liliemi a lilie má i v úhlech; podle nich mince dostala jméno. Opis rubu HONOR REGIS IVDICIVM DILIGIT je převzat z 99. žalmu.
Karlův syn Robert I. Neapolský (1277/1278–1343), zvaný Moudrý, vládl v letech 1309–1343 a razil gigliata ve velkém množství, mimo jiné na válku s ghibelliny. Od roku 1330 je dával razit i ve své Provenci. Mince se rozšířila do Levanty, kde ji napodobovali johanité na Rhodu i turečtí emírové, a typ sedícího krále převzal pro své mince také uherský král Karel I. Robert.
