Stříbrné mince z Olomouce

Mincovna na olomouckém hradě Přemyslovců je nejstarší známá moravská mincovna. Stříbrné denáry se tu razily od dob Břetislava I. (1018/19–1034), zprvu podle karlovské libry, od poloviny 11. století podle lehčí moravské hřivny o 211 g, čemuž odpovídal pokles hmotnosti mincí. Po rozdělení Moravy roku 1055 se Olomouc stala střediskem jejího nejrozsáhlejšího údělu.

Charakteristickým námětem olomouckých denárů je obraz a jméno svatého Václava, patrona olomouckého chrámu. Za Oty I. Sličného (1061–1087) vznikla řada typů, například denár s opisem SERVVS DEI, „služebník Boží“. Vrcholu dosáhla ražba za Svatopluka Olomouckého (1095–1107), který podle Fialy vystřídal přes třicet typů za dvanáct let. Z přechodné vlády českého knížete Vladislava I. (1110–1113) pochází denár s nejasným opisem SATANAVS. Denáry Soběslava I. po roce 1130 jsou posledními, které lze olomoucké mincovně spolehlivě připsat.

Roku 1422 udělil Zikmund Lucemburský Olomouci nejstarší dochované městské mincovní privilegium v českých zemích. Spolehlivě se však ražba obnovila až roku 1619, kdy moravské stavy zřídily mincovnu ve zrušené jezuitské koleji. Za Ferdinanda II. Štýrského tu vznikaly i znehodnocené mince kiprového období a v letech 1628–1636 zde nechal razit své biskupské mince kardinál František z Ditrichštejna, protože kroměřížská mincovna byla od povstání zavřená. Ferdinand III. tu dal razit už jen trojkrejcary, krejcary a desetidukát. Po roce 1641 se ražba neobnovila a roku 1664 byla mincovna dekretem zrušena.