Stříbrné mince z Říma
Stříbrné mince z Říma vycházely z mincovny u chrámu bohyně Juno Monety na Kapitolu – právě odtud pochází slovo moneta a s ním i české mince. Římské stříbro, především denár, obíhalo od třetího století před naším letopočtem po celém tehdejším známém světě, od Británie až po Sýrii.
Řazení produktů
Výpis produktů
Republikánský denár Sexta Pompeia Fostla z roku 137 př. n. l. připomíná zakladatelský mýtus Říma. Motiv vlčice s Romulem a Remem patří k nejpůsobivějším obrazům římské identity.
Denár císaře Nervy z roku 97 připomíná krátkou, ale klíčovou vládu, která stabilizovala říši po Domitianovi. Atraktivní stříbrná ražba s kněžskou symbolikou a certifikací NGC...
Denár Lucia Calpurnia Pisona Frugiho z roku 90 př. n. l. vznikl v napjaté době spojenecké války. Antická ražba z římské republiky zaujme historickým kontextem a certifikací NGC...
Republikánský denár Lucia Antestia Gragula z roku 136 př. n. l. propojuje obraz bohyně Romy s triumfální symbolikou Jupitera. Atraktivní raná ražba římské republiky s...
Ražba mincí v Římě se pojí s chrámem bohyně Juno Monety na Kapitolu, v jehož sousedství se od roku 269 před naším letopočtem razilo stříbro. Přídomek Moneta, tedy Varující, dal jméno nejen mincovně, ale prostřednictvím latiny i většině evropských výrazů pro peníze – od anglického money po české mince.
Základem římského stříbrného oběhu se stal denár. Zpočátku obsahoval kolem čtyř a půl gramu takřka čistého stříbra a po staletí platil za spolehlivou hodnotu, kterou přijímali obchodníci od Británie po Sýrii. Vedle něj obíhal sestercius, v němž se běžně vyjadřovaly ceny a majetky, a později antoninián, zavedený jako mince vyšší hodnoty.
Mince byly v Římě také prvořadým sdělovacím prostředkem. Roku 44 před naším letopočtem se na nich poprvé objevil portrét žijícího státníka, Gaia Julia Caesara, a od té doby se panovnická podoba spolu s krátkým heslem dostávala do rukou obyvatel celé říše rychleji než jakákoli zpráva. Mincovny se postupně rozšířily z Říma do provincií, od Lugduna po Antiochii a Alexandrii.
Rozsah římské ražby byl na svou dobu ohromující. Peníze potřebovala především armáda, jejíž žold představoval největší výdajovou položku státu, a s vojskem se mince dostávaly i za hranice říše – nálezy denárů se objevují hluboko ve střední Evropě včetně českých zemí, kam se dostávaly obchodem i jako dary germánským předákům.
Od Neronovy vlády se obsah stříbra v denáru soustavně snižoval a ve třetím století klesl u antoniniánu na pouhá dvě procenta. Znehodnocení měny doprovázelo vojenské výdaje i hospodářské potíže a vedlo nakonec k rozsáhlé reformě, kterou roku 301 provedl císař Dioklecián.





