Stříbrné rubly Mikuláše II. Alexandroviče
Stříbrné rubly Mikuláše II. Alexandroviče jsou rublové mince posledního ruského cara z let 1894–1917. Obsahovaly 18 g ryzího stříbra podle normy platné od roku 1764, po měnové reformě ministra Witteho z roku 1897 však stříbrný rubl přestal být měnovou jednotkou a stal se mincí navázanou na zlatý rubl.
Řazení produktů
Výpis produktů
Tato stříbrná mince o nominální hodnotě ¾ rublu / 5 zlotých z roku 1839 byla ražena za vlády cara Mikuláše I., který vládl také jako král Polský v rámci tzv. Kongresového...
Impozantní stříbrný rubl z roku 1733 s portrétem carevny Anny Ivanovny představuje vrchol raného imperiálního mincovnictví a autentické svědectví o ruské monarchii 18. století.
Ovládací prvky výpisu
Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918) vládl Ruské říši od roku 1894 do abdikace roku 1917. Stříbrný rubl se v Rusku razil pravidelně od reformy Petra Velikého roku 1704; od roku 1764 obsahoval 18 g ryzího stříbra a v této podobě se razil i za posledního cara. Rubl se dělil na sto kopějek a ze stříbra se razily i padesátikopějky. Na líci rublu je carův portrét, na rubu státní znak, dvouhlavý orel, s nominálem a letopočtem.
Za Mikulášovy vlády prošlo ruské peněžnictví zásadní změnou. Ministr financí Sergej Witte předložil carovi v únoru 1895 návrh na zavedení zlaté měny a výnosem z 29. srpna 1897 dostala Státní banka právo vydávat bankovky volně směnitelné za zlato. Stříbrný rubl tím přestal být měnovou jednotkou: hodnota rublu se od té doby měřila zlatem a stříbrná mince i rublová bankovka se rovnaly patnáctině imperiálu, zlaté mince s 11,61 g zlata. Reforma zároveň rubl devalvovala.
Stříbrný rubl tak zůstal oběžnou mincí, jejíž hodnotu už neurčoval obsah stříbra, ale vazba na zlatý rubl. Zlaté i stříbrné mince obíhaly v Ruské říši až do roku 1915, kdy je kvůli finanční krizi vyvolané první světovou válkou vytlačily z oběhu papírové peníze a známková platidla.
